Audiovizuální nirvána z Covent Garden

   Myslela jsem si, že už jsem se tady zmiňovala, ale po pročtení všech potenciálních příspěvků o tomhle jsem zjistila, že to asi odnes spíš tvitr nebo fejbsuk, tak to musim rychle napravit.
Jedné krásné letní noci jsem se prostě rozhodla, že bych se zas po roce mohla oddat perverzním radovánkám před televizí, protože na dvojce měli dávat záznamy z vystoupení Radiohead, Andrew Birda a Fleet Foxes v londýnský Covent Garden.
   Tak jsem se dívala. Zjistila jsem, že Fleet Foxes jsou dost sympatický lidi (ne že bych tíhla ke zkrachovalejm existencím) a že Andrew Bird je naprosto fantastickej hudebník a prostě ááách. Ale prostě Radiohead a Thom York a JEHO Myxomatosis - to je něco neuvěřitelnýho. Můžu si to pouštět pořád dokola a koukat na něj s otevřenou pusou a nechat si přejíždět mráz po zádech a to všechno ve vší počestnosti.

   A protože jsem kámoška, tak tu máte:

PART1

Bodysnatchers
Nude
Myxomatosis

PART2

Weird Fishes/Arpeggi
House of Cards
15 Step

PART3

Optimistic
Reckoner
Where I End and You Begin

high line park

   Snad kdesi v Njů Jorku prý měli starou nepoužívanou nadzemní železnici, tak se rozhodli, že ji dají zbourat. To se ale nelíbilo nějakejm lidem, tak spolu založili asisdružení Friends of the High Line a hrozně z ní udělali park. Nevim, že jo, ale prostě přijde mi to fakt bájo, navíc je to prostě krásný a evidentně to docela má smysl.

http://www.thehighline.org/

Anything else?!

aneb když toužíte po něčem lepším:

http://productiveblog.tumblr.com/

noah and the whale mood

   Včera jsem měla dost zvláštní den. Minimálně byl teda kurva dlouhej a já jsem ráda, že po dnešku v práci už můžu jen ležet ve svý milovaný zničený posteli.

   Každopádně mi dnes zas přišel newsletter z threadless.com, kterej platonicky miluju asi tím způsobem, že u něj vydržim sedět hodinu a slintat na těma geniálníma tričkama, ale nikdy si tam nic neobjednám. A tam jsem narazila na tenhle potisk a hrozně jsem si vzpomněla právě na včerejší večer, když jsem se vlastně skoro nedopatřením viděla s Hankem M. a jeli jsme za Papayou, a vlastně jsme se předtim dlouho neviděli a včera jsme si vyčítali a hádali se a byli na sebe hnusný a brečeli a kouřili a vzpomínali a hezky si popovídali a tak prostě. A von byl smutnej a já mu řikala ať není smutnej a von mi řikal že je pořád smutnej, možná snad že jen někdy míň a někdy víc a já si právě hrozně řikala jak bych mu tohle tričko chtěla koupit akorát nemam peníze a až je budu mít tak mu ho koupim ale musim si to napsat na blog protože to je už asi pětmilionsedmsetčtyřicetdevěttisícosmsetdvacetdruhá věc co mu hrozně musim koupit až budu mít peníze/budu bohatá.

Pro vysvětlení kvality příspěvku: začínala jsem ho psát kolem 20. hodiny. Za ty dvě se v člověku prohodí pár těch jeho altríg a pak prostě píše chvíli jak prase a chvíli hrozný nesmysly (popř. oboje zároveň).

A o threadless a mé milované kosmické kočce už jsem vlastně přeci psala.

#truestory

"Procrastination is a lot like masturbation. 

Feels good at first, but then you realize you just fucked yourself"

Líto, nový líto, co jsi nám přineslo?!

   Miluju Metronomy. Ne že by to byla ňáká srdcovka, ale ten zvuk mam hrozně ráda. A jeho hlas. A ty boty,  v tomhle klipu, miluju je! A celej ten klip prostě. Je nádhernej, tak neuvěřitelně vkusnej, hrozně mě bavej ty ostrý linky. Ó ó ó, ach ach, prostě. 

A ty holky v těch plavkách hlavně miluju, totiž. Nejvíc tu, jak olizuje dlažbu před bazénem. Mňam. Ale vážně. x)

!!!!!!!

   Přátelé, kamarádi!

Nikdy se nepřibližujte k nikomu, kdo si s vámi nepochybně bude chtít povídat, obzvlášť je-li opačného pohlaví, a už vůbec se neseznamujte s nikým, pokud máte před sebou litr a půl vína.

A to ani tehdy, když jim z auta hrajou PSH a Vladimir 518. Myslím to dobře, vážně to nedělejte. Nebo aspoň nedopíjejte to víno.

A proboha už vůbec nedávejte nikomu své číslo. A neříkejte kde pracujete. Věřte mi, přijdou; nedělejte to.

   Dobrou noc))

Oslava

   Myslím, že kniha Oslava od Ivana Matouška mi na stole ležela tak 4 měsíce. Jo, jo, knihovna už chvíli brečí, že mam tak dlouho její hračku. Tak jsem ji rozečetla, teď už se blížim konci a je hrozně divná a hrozně skvělá.

   "V próze Oslava nahlíží Ivan Matoušek osud hlavní postavy, umírajícího muže, z trojí perspektivy: jedna prostřednictvím lapidárních deníkových záznamů ústředního hrdiny, dále pásmem účastných glos jeho syna a nakonec symbolicky laděným komentářem vypravěče. Do kontextu současné literatury, které téma smrti mnohdy pojednává s účelovou prvoplánovostí, vnáší Ivan Matoušek svým necynicky ironizujícím pohledem a rafinovaně mnohotvárným stylem nezaměnitelnou hodnotu."


   Ok, ale co s tim, že jo. Oslava vyšla jako 24. svazek v Edici Revolver Revue, a to je právě to. Revolver Revue je tak hrozně krásná věc. Pokaždé v čítárně knihovny slintám nad tím dvousetstránkovým kulturním čtvrtletníkem, který jsem si ještě nebyla schopná sama koupit. A tak jsem se rozhodla, že když se mi to dokonce roku opět nepovede (může ještě 2x), nechám si objednat předplatné k Vánocům, chacha. No, to udělám každopádně - a vy to udělejte taky.

http://revolverrevue.cz/predplatne

oumaj!

   tady jedna milá věc skoro na třičtvrtě hodiny, tak to máte místo pohádky na dobrou noc.
dobrou noc.

austraaaaaaaa!

   Austra je relativně nová kanadská kapela nezávislé scény, která vznikla kolem krásné blonďaté poloprofesionální operní pěvkyně Katie Stelmani s vílím hlasem. Zvuk kapely nápadně připomíná 80. léta, zároveň se však hudbou inspirují ve viktoriánské estetice stejně jako syntheticou. Letos vydali svou první desku s názvem Feel It Break, kritikou přijatou velmi kladně, a s ní absolvovali v červnu své první malé turné. Do Evropy se vrátí už na podzim - 10. září vystoupí v pražské MeetFactory, vstupné na ticketpro dnes za 330,-.

Chystá se někdo nebo by rád? x

Zmrzlina!

   Takže. Prvně - mám twitter, mehehe. A zatim jsem fakt děsně akční .)

http://twitter.com/#!/SonjaKubareva

   Zadruhé, po 8 letech mi byly opět předepsány dioptrické brýle. Jsou divný a plastový a fakt mi slušej a mam je ráda a beru to jako znamení a předzvěst další ze svých životních etap - s brýlemi totiž budu pravá a nefalšovaná intelektuálka! Takže bych se mohla začit třeba taky trochu učit a tak... no, nějak to vošéfuju letos líp .)

   Bod číslo tři: dnes jsem udělala jeden z největších kroků ve svým životě - koupila jsem si námořnický tričko! Jo, to, ono, to úplně nejobyčejnější tričko s bílými a tmavě modrými proužky. A je nejlepší na světě, protože je hrozně dlouhý a teoreticky by se dalo nosit jako dost krátký šaty, ale hlavně se dá nosit i zastrčený do kalhot, což je u mě objev desetiletí, protože se mi ještě nestalo, abych si zkusila zastrčit triko do kalhot a nevypadala u toho jako totální kretén .)

   A co bylo na dnešku nejlepší? Tak hlavně vůbec jsem nespala doma; kalili jsme s kamarádama na Špince a můj spánek spočíval ve třech hodinách mačkání se ve spacáku na Pepu v druhym spacáku na gauči pod nějakou střechou. Ale Cuba Libre Haribo Lmtd. Edition hodně dobrý!

Ale tedy. Doma jsem pak hrozně uklízela, zařídila jsem pár odkládanejch věcí a jako vrchol dne přišlo moje kuchtění. Z vanilkovejch řezů, který díky Dr. Oetkerovi a jeho kouzelný krabičce zvládne úplně každej, jsem se nakonec s velkou vášní pustila ještě do domácí zmrzliny. Já blbá si ale myslela, že to budu moct hned sníst. Kdyby mi došlo, že ne, vůbec bych ji nedělala .) Takhle už je ale dvě a půl hodiny v mrazáku, tak ji asi půjdu ještě zkontrolovat .)

   A protože maminka je kámoška a ukázala mi na to svůj recept, co má od paní Marty, co evidentně byla taky kámoška, budu taky kámoška a tady máte recept na tu nejprimitivnější a nejlepší věc na léto, co si uděláte za čtvrt hodiny.

DOMÁCÍ ZMRZLINA

3 vejce

2 polévkové lžíce cukru moučka

1 vanilkový cukr

> dohromady do větší misky a ušlehat do pěny

1 smetana na šlehání

1 ztužovač do šlehačky

> dohromady do větší misky a ušlehat do šlehačky .)

       Potom šlehačku a pěnu promícháme ručním šlehačem v největší misce - podle chuti můžeme přidat různé přísady, např. nastrouhanou čokoládu, kakao, ovocnou šťávu s kousky ovoce.. (Dneska jsem tam nastrouhala čokoládu, stracciatella classico, jinak osobně doporučuju lentilky - McFlurry to není, ale za kilo do plusu to určitě stojí taky ;)) Pak už stačí jen přelít do vhodné nádoby a dát zmrazit. Bnpt)))

Vysoké podpatky

dnes

12.července 2011

18.00

UFFO, Trutnov

vernisáž

Vladivojna La Chia

malby

"Sama křehká a silná zároveň, plná překvapení, energie, spontánnosti a emocionality. Obrazy jsou stejné jako její hudba - založené na improvizaci, momentálních pocitech, kterými se ráda nechává překvapit a ovlivnit. Miluje kontrastní, barevné, především figurální kompozice. Deformace, nadsázka a stylizace patří k charakteristickým rysům její tvorby. Hlavními představiteli jejích obrazů jsou ženy - křehké, citlivé duše. Její portréty dívek i mužů v subtilních tónech, domalované třpytkami, něžně upoutávají svou dvojakostí duše, která v sobě nese jak ženské, tak mužské prvky. Svou barevnou sytostí a tematikou mohou připomínat atmosféru filmů španělského režiséra Pedra Almodóvara. Vladivojniny malby demonstrují ženskou neuchopitelnost, citlivost, nechtěnou agresi, hysterii i křehkost. Ženy se stávají muži a muži ženami. Jsou tragikomičtí ve své touze po hledání dokonalé lásky. Ve snaze najít svůj protějšek často balancují na hranici života a smrti. Milují život a pro lásku zemřou i zabijí." 

Součástí vernisáže je i hudební vystoupení uskupení Vladivojna La Chia & Band.

http://www.uffo.cz/index.php?gid=964

Jo, je divná.

PREPARE FOR A NIGHTMARE?!

last warning.

ok.

aghrrr.

ok. 

leave this page. ,)

Je vám smutno?!

Make everything OK! :)

Milé děti..

   ... dobře si zapamatujte, že

"vše, co je ve větě před slovem ALE, je zbytečné."

   A tady máte jeden pěknej obrázek na dobrou noc, protože já mám ještě odpoledne.

Get Real Get Right ♥

nový video; animovaný samotným Sufjanem Stevensem



nelze nemilovat ♥

Cy Twombly - R.I.P.

   Oh my, tahle malba je tak geniální.. Jen je mi trochu ouzko, že jsem na jejího autora, jímž je Cy Twombly, americký malíř, přišla až díky zprávě Hospodářských novin, že zemřel. Twombly prý měl rakovinu, které podlehl včera večer ve věku 83 let.

   Sympatický je na něm už to, že miloval evropskou antiku a její mytologii, z čehož čerpal pro svoje malby.

   Upřímně, takhle na googlu v jeho obrazech moc antiky nezaznamenávám, ale nepřijdu si nijak ochuzena. Jeho věci jsou tak dokonale jemný a křehký, přitom na mě působěj' z určitýho úhlu pohledu dost drásavě. 

   Tyjo, vůbec nevim, já vim, ale miluju ty obrazy. Cy, díky.

Kosmická kočka

   Miluju šílenou kosmickou kočku, kterou si nakonec pořídim na tričko odtud za zbytek peněz z červnový vejplaty. Pokud teda nezešílim a nenechám si v nějaký slabý chvilce udělat tetování. Ale tyjo, když ono je fakt krásný, a vydrželo by mi nafurt a všechno a vůbec. Chci ho.

Mít tak kosmickou kočku i ptáky... 

(a taky ten Polaroid... nebo aspoň Zenit...)

kráva pitomá!!!

   Svatosvatě přísahám, že příští rok už se nebudu chovat nedospěle, budu myslet dopředu a předem si našetřím dostatek peněz, abych mohla jet třeba na Urban Art Forms Festival do Vídně, kterej třeba letos měl naprosto božskej line-up.

Teď si můžu pouštět třeba zrovnatakbožský Crystal Castles a plakat.

U.S. Venus

   V pražské Galerii Rudolfinum právě probíhá expozice s názvem Americké Venuše, která návštěvníky seznamuje se zámořskou tvorbou česko-amerického avantgardního designéra Ladislava Sutnara poprvé od jeho smrti.

   Ladislav Sutnar, známý jako "genius kompozice", se narodil 1897 v Plzni a zemřel 1976 v New Yorku. Patřil k zásadním postavám komerční grafiky a vizuální komunikace a stál u zrodu grafického designu. Wiki říká, že "Sutnarova grafická tvorba vyniká kontrastem, přehledným členěním informací, koncepční prací s fotografií, koláží, fotomontáží a jiné do té doby jen kinematografické postupy. Jeho typickým rysem byla diagonální kompozice navozující pocit pohybu v prostoru, dekorativní prvky. Jeho grafické práce zahrnují: plakát, knižní grafiku, obchodní design, hračky, užité předměty, typografii...". Vystudoval UMPRUM, kde pak pracoval i jako profesor; 1939 emigroval do USA. Napsal knihu Visual Design in Action, které se spolu s knihou jeho německého kolegy Jana Tschicholda stala jednou z nejpodnětnější publikací grafickému designu.

   Rudolfinum nabízí 23 obrazů o velikosti 2 x 1 m z pocházejících z majetku rodiny Sutnarových a z Galerie Zlatá Husa. Na malbách jsou zobrazeny ženy, které soukromě nazývá Venuše. Význačným prvkem expozice je geometrická přesnost stavby všech Sutnarových Venuší.

V roce 1969 Sutnar vystavil svoje Venuše pod jistým utopickým manifestem Joy-Art, čímž se záměrně přiblížil mladému a úspěšnému pop artu, který podle jeho gusta čerpal z americké reklamy a komerční vizuální kultury. Rozdíl mezi Joy-Artem Ladislava Sutnara a pop artem byl v základních vizích - zatímco pop art kritizoval komerci a konzum, Joy-Art měl ideály o šťastnější a lepší budoucnosti; měl se stát mainstreamem 21. století jako symbol zdraví, štěstí, veselosti, ale třeba i humánnosti.

Venuše byly pro Sutnara podle jeho syna Radoslava "únikem ze syrového života šedesátých let ve Spojených státech v době pouličních nepokojů a války ve Vietnamu.

Výstava potrvá do 18. září, její kurátorkou je Iva Knobloch.

Duševní zvra(´)cení

Asi bych měla pomalu dospět.

Trpím představou, že mám histriónskou poruchu osobnosti, hebefrenní schizofrenii (nejnovější objev!) a hledám si psychiatra. A NEJSEM hypochondr!

Vizuální orgasmy

Plán!

   Mám obrovský plán. Spřádám ho od dnešních/včerejších 13:30, kdy mi začla v práci směna a já se snažila utýct svýmu narušenýmu myšlení a pseudosamotě. Věc se má takto: až získám 15. července svou nuznou výplatu, jejíž cifra se bude pohybovat kolem trapného jednoho tisíce českých korun, posplácím dluhy a budu naivně věřit, že zbytek peněz si schovám a do další výplaty mi zbyde. A potom, potom dospěju k prvnímu, velmi důležitému bodu svého plánu. Je to takový předbod, bez kterého by můj plán vůbec neměl smysl. Takže tedy potom, až potom, po tom, co 15. srpna dostanu červencovou výplatu, která by proti té červnové - dálibožíkompjůtr - měla být tak 6násobná, přejdu k (prvnímu) předbodu, což jest .... tramtadadá! .... koupím si foťák.

   Haha. A ne jen tak ledajaký! Polaroid, ten jediný a žádný jiný. No dobře, možná na něj mít peníze prostě nebudu, vezmu tedy zavděk nějakým starým analogem a bude :) Ovšem tak to určitě nedopadne, propadnu buď tomuto

nebo tomuto

   Kdyby někdo z mých pěti milých čtenářů nebo náhodných návštěvníků věděl, jak mi poradit ve výběru z těhlech dvou, velice bych to ocenila! Další podrobnosti k mému plánu později, nebo až potom. :)