Zábrodí

Docela ráda o sobě řikám, že jsem holka z vesnice.
A co si budem povidat, vona to je trochu pravda. Ale trochu taky není, no.

V Zábrodí bydlí babička s dědou. Máme takovej obrovskej třígenerační dům (malinkej statek bez zvěrstva už) a my bychom měli v létě doplnit prarodičům generaci druhou. Škoda jen, že si po 19 letech soužití v pokoji s bratrem svůj vlastní pokoj moc neužiju - aspoň doufám.

Denně mám na talíři, jak jsem neschopná a k ničemu a s ničím nepomůžu a bla. Tak jsem se dnes nechala ochudit o další nepochybně výbornej oběd v Nováči a odjela, tak nějak, do Zábrodí.
Abych to zbytečně nezdržovala, dostala jsem hezky montérky a babiččinu starou bundu a šla skládat dříví na vlek. Třetina se vešla, odvezla jsem (rozuměj ODŘÍDILA) ji traktorem až na dvorek.
A teď pozor, důležitý vesnický bod.
Můj bože, kdybyste cejtili tu vánočku! Jen si to představte. Kolem vás sníh a spousta dříví a vy SKUTEČNĚ PRACUJETE (jako rukama!) a jen se kolem line vůně právě pečený vánočky. No ach. Nějak jsem to odnosila do sklepa a odjela zpátky ke dřevu.
Projdu garáží. Ha, co nevidím, děda zabíjí a vykošťuje kapry. Ach, vesnický Vánoce, ahoj!
A jak je doodnášená fůra, jdu s tátou do sklepa a pomáhá mi řezat ty delší kusy na cirkulárce. Ó, bože, přijdu si jako malá holčička a jo, opravdu ještě chci bejt malá holčička co nepřemejšlí ani malinkato.

Je mi smutno po svým dětským přemejšlení. Člověk to dřív vidí úplně jinak. Tak snadno.

Až už budu vším unavená a zatoužim po důchodu, koupim statek na Britskejch ostrovech a budu se tam starat o ovce a pole a slepice a tak. A možná si najdu vztah i ke koním.

Občan Havel

děkuju

1936 - 2011

90 hodin do rozbalování dárků

"Radujme se, veselme se, že jsme viděli Ježíše, který se dnes narodil, celý svět vysvobodil."

Derný

Derný je srandovní.

Derný je hodnej.

Derný nezklame.

Derný je věčně bez peněz.

Derný kouří jak debil a je to alkoholik.

Derný je strašně nunu.

Derný je člověk, bez kterýho bych nikdy nebyla tak veselá, jako teď můžu bejt.

Derný je štěstí.

Derný je nejprímovější.

DERNÝ JE MŮJ KAMARÁD.

♥

performance zdokumentována před gymplem o jedné z našich milovaných kuřáckých pauz

půlkultkapra

Štěpán

ach.

místo dlaždic parkety, aspoň trochu větší okna a kolem stěn knížky a je to dokonalý ♥

nunuvěc

Zima

Vyšla jsem ven a do nosu mě praštil mráz.

Nadechla jsem se a praštila do něj i jeho vůně.

Vdechovala jsem ji a vydechovala, když konečně to přišlo. Hlava zabrněla a tělo se sevřelo jako vzpomínka na nejhorší zimu, jakou za své rané mládí pamatuju; pamatuju si, že nebyla moc zima; přišlo to jako vzpomínka na ty nejprostší city, na štěstí a trápení.

Na silnici nebyl sníh ani břečka, která by ho připomínala, jen proužky posledního sněhu upozorňovaly na přicházející jaro. Byl začátek prosince.

Až budu velká, nebudu mít chaloupku.

Budu žít ve svém bytě s kočkou, s micinkou absolutně černou jak půl vesmíru. Bude rezatá jako svět. 

Michail Romm: Obyčejný fašismus

Nebudu k tomu psát nakonec nic, celý tři odstavce jsem nemilosrdně smazala. Najděte si to na csfd a stahujte v češtině; myslim, že komentář pana Horníčka je naprosto nezbytnej pro závěrečnej absolutně kladnej dojem z tohohle dokumentu. Takže si to stáhnětě třeba tady a rozhodně u toho ty 2 hodiny vydržte, stojí to za to. ;)

Peach Plum Pear

miluju skladbu Peach Plum Pear

miluju (jinak) divnou Joannu Newsom i (jinak) divnýho Owena Palletta

miluju obě tyhle aranže

muuu, dobrou noc

surreal

Tomáš Bojko: bez názvu (asi)

Tisíc slonů ladně běží
pochoduje po pobřeží
na ně jako vítr z věží
tiché slunce smutně sněží.

sítůsí

na jejich stránce na fejsbuku někdo tenhle první track trefně komentoval:

éjaculation des oreilles!

Karel Plíhal: Eliška

Léta pátrám po kraji
kde Elišky dávají...
Dobrou noc!

Ordovico or viricordo

Miluju seminář anglický literatury. Flákám to, ale ty hodiny jsou jednou z mála (co se přehledu týče) věcí, za který jsem gymplu vděčná

S Joycem jsem se poprvý setkala v druhým díle trilogie J. M. Coetzeeho Mládí. Bylo mi 16 a rozčítala jsem ho tak na desetkrát (bez nadsázky), ale thankgod že jsem to udělala. Naučil mě milovat Baudelaira a Rimbauda a Londýn a sebe.

Bezpodmínečně si musim přečíst Odysseu, protože když nám Nosek ukazoval, jak je psaná... ach ♥

Posledním dílem Jamese Joyce, pařížskýho Ira, je Finnegans Wake. Na románu pracoval 17 let a nejkouzelnější na něm je ta neangličtina - "jazyk řek". A tady si můžete kousek poslechnout a přečíst, oboje mě přivádí k šílenství.
A asi stojí za to zmínit, že to čte sám velký Joyce a je to fakt úplně k zbláznění!

Anna was, Livia is, Plurabelle's to be.

flip flep

Proč se těším na pátek

06:30 - 08:00 rehabilitace

08:00 - 09:00 volníčko

10:00 - 13:30 škola

13:30 - 17:30 doučování - Anička

17:30 - 02:00 zpívání - svatba Vamberk

02:00 - ??:?? movie night (weekend)

estetické perverznosti

ano, myslím naprosto vážně, že byste si měli pustit tenhle klip s tak zavádějícím náhledem. jako jo, není to sice úplně pro děti, ale... slovo "estetický" by mi možná někdo vytknul, takže minimálně mi to přijde vkusný a rozhodně se na to dobře kouká (asi jako na holky z meinmyplace.com) ;)))
a hlavně, hrajou k tomu Massive Attack a jako celek je to fakt neodolatelný ♥

Střípek z maturitního plesu

Maturiťák jsem měla 26. listopadu a celou noc po plese jsem proseděla v Marcu a bylo to strašně príma.

I přes všeobecné nadšení, které u nás ve třídě stále panuje (takové to porevoluční sdílení zážitků oné noci, nové a nové fotky a videa a drby), jsem doteď všechna zaznamenání plesu úspěšně ignorovala. Ale pak mě cvrnkla do nosu tahle fotka a to je ta jediná, kterou jsem ochotná sdílet (kromě těch s Katkou, který mam na twitteru).

A je to tahle, protože tam mam aspoň trochusvý malý holky. 

Divokou Kristýnu, co byla na předtančení nejlepší roxie děvka (kochejte se zde). Strašná kočka, docela k sežrání, snad budoucí psycholožka, taková nunu křehká a tak, jen máme období, kdy si fakt nechcem povídat prostě. A teď zrovna máme to povídací, tak je to fajn.

A Aneta. Hlavně ta, no. Ach ach. Jestli ve třídě existuje někdo, kdo mě provázel gymnaziálními léty, tak to jsou dva lidi. A ten jeden už neexistuje a ten druhej je ona. Malá, roztomilá, drsná, protivná, sobecká a strašně báječná Aneta. Mám ji ráda, moc a moc, za všech hnusnejch nebavení se spolu i príma večerů, kdy si chcem (protože máme asi vždycky) co říct. Anetu mám strašně ráda.

Konec patosu, dobrou.

Tina Klitgaard Eriksen: Akvarel

její další věci hledejte na jejím fejsbukovým profilu

wise panda men

A. Celiński, H. Polak: Děti ze stanice Leningradská

   Původně jsem sem chtěla hodit pár fotek moskevskýho metra. Poslední dobou si na východních Slovanech dost ujíždim - s I. jsme hledali na mapě starý jugoslávský 'spomeniky' věnovaný obětem 2. sv. v., denně hltám English Russia a začínám vážně uvažovat, že se začnu učit ruštinu. K tomu všemu čtu Farmu zvířat plnou komunistických soudruhů a je toho na mě z východu tak nějak příjemně mnoho.
   Ovšem k tomu metru. Kdysi jsem koukala na něj a jiné krásné metrogroundové interiéry a Moskva je fakt neuvěřitelná, minimálně pro ty lustry. A já znova narazila na obrázky moskevskýho metra a pak si vzpomněla na tenhle dokument. Bezvýhradně souhlasim s "Povinnosť pre všetkých, ktorí majú pocit, že k nim bol život nespravodlivý. 90%" od  Le_Chuck z csfd.
Enjoy your depression.

2005, 35 minut, csfd 88%

Vizuální orgasmy vol. 2

Omluvenka

"Paní učitelko omluvte Aničku, byla sem sní u doktora a vona má dovolenou."

#truestory

Krasohlídí

Nadzemí

♥

♥

Š. Kopřiva, M. Dobeš: Byl jsem mladistvým intelektuálem

1998, 17 min., csfd 77%

!!!

iminlove

člověk zoufale projíždí všechny možný e-shopy, pak jako poslední možnost projede ten, kde má 30% slevu a najde tam tyhle divný a ošklivý boty a strašně si je zamiluje ♥

M83

!!!

http://cnfrnc.cz/

Scott Feld: Why Your Friend Have More Friends than You Do

takové běžné pondělí

05:00 budík
05:05 - 05:30 sprcha
05:35 - 05:55 různý zbytečný věci
06:00 - 06:45 cesta do školy
06:50 - 08:00 nácvik na nástup na ples
08:00 - 13:30 vyučování
13:30 - 14:25 kafe s Robinem
14:25 - 15:55 seminář Právo
16:00 - 17:30 doučování malé romské Aničky
17:30 - 17:50 kafe s Mácou
18:00 - 19:30 divadlo poezie
19:30 - 20:30 zkouška Sboreček
20:30 - 21:00 koncert Sboreček
21:00 - 22:00 Marco klídek
22:20 autobus domů

ráda se vidim jako chudinka a už ne tolik ráda jako hypochondr

Sing It Back

Sepalcure: Pencil Pims

out 11/21/11

Charles Bukowski: Zvířecí nudle v mé polévce

   Charles Bukowski je srdcovka. Co je mi do toho, že by se tomu vysmál. Miluju jak psal, miluju co psal a ze všeho nejvíc miluju tuhle něžnou povídku o Bláznivý Carol a vlastně docela nevinný, i když prostě trochu jiný lásce.

Povídku si přečtete tady.

(Víc o Bukowském na http://bukowski.unas.cz/)

The Big Pink: Hit The Ground

Schoolwork

   Kterak jsme ve škole dostali 45 minut na napsání úvahy na jedno ze tří zadaných témat. Tohle bylo nejjednodušší - mohla jsem psát spoustu slov, jejichž správným použitím jsem si nebyla úplně jistá, protože profesorka by už vůbec nevěděla. A taky že nevěděla. Prý to byla nejlepší práce, ačkoliv obsah a závěr jsou (kromě pana Kaplana) největší, nejočekávanější a nejvyhýbavější sračka, která se o tom dá říct. Na mou obhajobu, prostě bylo hodině ČJ zrovna přítomno mé klidnější a o poznání méně narušené alter ego. Navíc vymyslet a za tři čtvrtě hodiny sepsat kontroverzní buřičský manifest prostě není úplně sranda. .) 

Máme Skype, ICQ, Facebook, mobily, e-mail...

Opravdu tak máme k sobě blíž?

   Tuším, že snad někdy koncem října slavil e-mail 40 let. Poslán byl z jednoho počítače na druhý, který stál hned vedle, a 'vynálezce' si už prý ani nepamatuje, co v něm bylo. Není asi velkým překvapením, že jsem si článek oslavující 40. narozeniny e-mailu přečetla na internetu. A možná vás nepřekvapí ani to, že jsem na něj byla odkázána ze sociální sítě (twitter) a dál na něj odkazovala taky na sociální síti (facebook).

   

   Moderní technologie v komunikaci jsou a nejsou problém. Náš život je snazší než před vynálezem a (hlavně) masovým rozšířením mobilního telefonu. Upřímně, kdo z nás si dnes dokáže představit život bez něj? Co život, i týden je utrpení. Se svým milionem zájmů a aktivit, díky kterým mám své dny rozplánované od 7. hodiny ranní do 9 večer, zažívám opravdová muka, zabavila-li mi maminka zrovna telefon za dvouměsíční odkládání úklidu v dětském pokoji. I ve svých 19 letech jsem ale vážně ráda, že to ještě občas udělá. Jednou ročně je těch 14 nemobilních dní krása. 

Zkoušeli jste to někdy? Je to sice nesmírně omezující, nastane-li v momentě nějaká změna, a vy o ní nemůžete dát vědět člověku, s nímž jste měli dohodnutý program. Na druhou stranu ale se změnami nikdo neobtěžuje vás, protože nemůže a nemá tak k žádným změnám prostor.

   Osobně považuji za problém psanou komunikaci (icq, chat na facebooku, smsky..). Dle mého názoru je dost riskantní psát si s někým, koho pořádně neznáme. Ne však kvůli nebezpečným úchylům a vrahům, kteří se skrývají na internetu pod falešnými identitami. Risk vidím v nepochopení se. Při mluveném projevu nám pomáhá výraz ve tváři, řeč těla, intonace.. Psaný text nám však nic takového neumožňuje. Tedy, je pravda, že moderní technologie přinesly psané komunikaci simulaci výrazu autora - emotikony.

Zrovna včera mi přišel dopis. Přišel mi dopis od pana Kaplana, knihkupce, kterého znám jen z internetu - z jeho blogu a ze sociálních sítí twitter a google+. Pan Kaplan mi poslal knížku, o které jsme si 'tweetovali', a dopis. Opravdický ručně psaný dopis a - použil v něm emotikon. Ptal se mě, co si o tom myslím, a rozvedl úvahu na téma pronikání virtuální komunikace do té skutečné, zde i hmatatelné.

   Když shrnu všechny klady i zápory, všechny tyto věci (internet, mobil) nám mohou dobře sloužit, ale při nesprávném zacházení se mohou obrátit proti nám. Je to jako s drogami. Neobhajuji je, ale ani neodsuzuji; je to jen na uživateli - často malé množství drogy působí jako lék.

Co je ovšem smutné, v dnešní době se tak snažíme přiblížit se svým blízkým 'alespoň' virtuálně, že skoro zapomínáme na možnosti reálných setkání. A žádná skupina na Facebooku ani chatovací okno vám nevynahradí kuřácké posezení u dobré kávy.

Dürerovy animálie

a nejhezčí

ach

a pak vstal Dürer z mrtvých (dnes maluje pod pseudonymem Missfeldt) a začal fetovat

achachach_watches_achachach

ómůjbože vizuální orgasmus denis guidone

popř. bych vzala zavděk nakonec asi i těmahle

♥ ESKMO

   Vždycky je skvělá hudba skvělejší než jiná skvělá hudba, když kromě toho, že je to skvělá hudba, je taky skvěle vizuálně zpracovaná (stačí teda skvělej klip (nebo tři)).

   Co mu říkáte?

Luxusní zakázková obuv Zachariáš & Lawart

   Zhruba v polovině září jsem publikovala blogpost Vrchol snobství a na paškál si vzala firmu Lou Mistraou, která vyráběla takový šíleně nepraktický čepice v přepočtu za 8 000 Kč a šály, co byly ještě víc úplně k ničemu, za tisíce čtyři. Prostě zbytečný kožený luxus.

   Dnes tu mám ovšem dva ševce, pány Zachariáše a Lawarta, kteří to myslí stejně vážně, ale ještě dráž. Ovšem narozdíl od Lou Mistraou jsou jejich výrobky nezbytný kožený luxus, který vám vydrží do konce života. Do jejich bot i samotné práce jsem se zamilovala (ačkoliv cena jednoho páru ručně šité obuvi dnes začíná na 30 000 Kč - a ne, tady mi to vážně nepřijde úplně přehnaný), do jejich videa taky - myslím, že další úchylka je na světě, i za tu cenu. Strašně je přeju lidem, který na ně maj'!
Ach ach, kochejte se poctivou řemeslnickou prací a klikejte.
http://www.zacharias-lawart.cz/index.php

Ze života JGN

Gregory Corso: Setkal jsem se s tím chlápkem, co umřel

Pili jsme

prošli pár barů

rychle si padli do oka

Chtěl vědět

co je to poezie

tak jsem mu to řekl

Jednou večer v náladě 

jsem ho vzal domů

a ukázal mu své nedávno narozené dítě

Obrovský žal ho přemohl

"Ó Gregory," zaúpěl

zplodil jsi něco co zemře.

   Když dokouřim cigaretu, ráda si pak olizuju prsty pravý ruky. Štípou na jazyku.

im-, ex-, de-.

   

   Když máte depresi, pusťte si živák Portishead z Roselandu, zakuřte si z okna a nechte matku, abys na vás řvala a křičela (kromě jiného právě za to kouření inside). A pak to okno rozhodně nezavírejte, ať teplota v pokoji klesne aspoň tak na 17°C a vám ať je strašná zima.

   Začnou vám omrzat prsty a vy je necháte, protože už ani nebudete mít sílu jít to okno zavřít. Vzpomenete si na všechny probrečený noci a různý sračky, ze kterejch jste se půl roku dostávali. Skoro se rozbrečíte a dojdou vám všechny ty sračky, do kterejch se poslední dobou zaplejtáte.

   Jestli vám nebude 1 : 23 : 45 temnejch živejch Portishead stačit, sáhněte po Suicide. To je asi největší zhudebněná krize, jakou znám. Jestli chcete začít s něčím lehčím, pustila bych si Ghost Rider. Frankie Teardrop ovšem musí figurovat jednoznačně jako závěrečná sladká tečka.

Občas je fajn pořádně se vykoupat v moři nihilismu.

Rúnar Rúnarsson: Ptáčata (2008)

"bych to podle toho začátku nečekal

ketamin sem měl a vím, že na něm necítíš tělo, protože v něm ani nejseš... celej trip se odehrává ve snu... a ikdyby Ti uřízli ruku, tak to nebudeš cítit... a taky sem slyšel, že se na tom znásilňujou holky na party"

EARTH

Bože, to je tak krásný.

A jinak znáte to.

The "earth" without "art" is just "eh".))

It is not X. They are The XX.

Přeji hezký večer všem normálním mužům a rozumným dívkám. :))

flashback

Vždycky mi psával, že spolu budeme urychlovat nekonečno. 

Když jsme byli spolu, vyprávěl mi o kvantové fyzice. Pak mu z toho bývalo špatně. 

Četl Povětroně. 

Už tehdy napsal "miluji tě a nenávidím tě přeci"; byl opilý. Všechno bylo lepší než tohle nic.

Normální holka

Ema je normální holka
Jenom si nekupuje časopisy pro normální holky
Většinou si čte knížky
Snaží se dívat na svět aspoň trochu z výšky

Je to normální holka
Jen neposlouchá muziku pro normální holky
Většinou si zpívá sama
Nějakou divnou píseň která není známá

Normální filmy - to jsou pro ni muka
Někdo se normálně baví a ona přitom usne
Nemůže potkat normálního kluka
Normální chování jí často nepřipadá vkusné

Ema je normální holka
S normální odpovědí na otázku se nespokojí
Je to normální holka
To radši prochodí noc v parku nebo po pokoji

Je to normální holka
Někdy se vznáší tam jde jiní chodí pěšky
Je to normální holka
Je o kdekdo říká: Ta to má těžký!


   Aby bylo jasno. "Normální holka" je od Jana Buriana a dnes mi ji přinesla moje malá roztomilá spolužačka, že to pro mě ukradla na záchodě, že to tam prej nemohla nechat, že mě v tom úplně vidí. :D Upřímně, nejsem si úplně jistá, jestli mi to lichotí.. :D
A teda jo, máme na záchodech básničky. Máme tam i šlápoty. Básničky a šlápoty a boty a ponožky visej', válej' se po celým gymplu. A tenhle měsíc můžou - po celý ČR se konají Dny poezie na téma Na volné noze a já myslim, že se letos máme čím chlubit. Dnes v 18 hodin navštíví stejně jako loni naši gymnaziální aulu fyzický básník Petr Váša (neuvěřitelnej performer), dále jsou na programu různá autorská čtení (za všechny třeba Miloň Čepelka) nebo posezení s dnes nejlepším překladatelem Shakespeara Martinem Hilským.
Takže kdybyste to neměli moc daleko, určitě přijeďte, jinak se pokoukněte po letácích Dnů poezie, určitě má i vaše město vlastní program. :)

Gotika

Tak trochu netradičně, ovšem ne neznámě. 

Obrázky si určitě zvětšete.

krásnej surrealismus plnej perverzností, paradoxů a absurdit

Hieronymus Bosch: Zahrada

nádherná záležitost rozhodně působící spíš roboticky než goticky

obzvlášť mě fascinujou červený a modrý andělé, prsa daleko od sebe, vyholení těch nejpřednějších vlasů,

jeho ošklivost a její krása

Jean Fouquet: Madona s dítětem

a nemůžu si odpustit svý milý šílený geniální současný

WWW - Míč

Je T'aime,...Moi Non Plus

Na dobrou noc, pro hezké ráno, krásný den!

Bezpomínečně nezbytný nutnosti

Moleskine

Apple

Koss

H&M

Parker
Lomo

Freitag

Kindle

Marten's
Ecco
Krasohledy

Lukáš Gondek: Milostně lyrické tkaničky

"Chodidlo zaleze do boty. Schová se a je si jisto, že tam ještě nějakou chvíli pobude. Někdo tam nahoře totiž stáhnul tkaničky a celá bota se začne upínat kolem jazyka, jako když škrtič škrtí svoji oběť. Stáhne ji a drží. Tkaničky rychle minou jedna druhou, když levá podleze pravou a zase botu utáhnou. Pro jistotu, aby se oběť nepokusila utéct. Aby neměla moc svobody. A teď přijde ta krásná část. Jedna tkanička se schoulí do očka, s linií podobající se oválnému krku labutě. Nahne se k druhé, jakoby se jí snad dvořila nebo si ji namlouvala. Jelen se pokloní srně. Druhá se kolem ní pomalu, trochu rozpačitě obtočí a proleze kulatou štěrbinou, kterou si sama utvořila. Vytvoří si vlastní očko, vlastní labutí krk a…utáhne. Tentokrát ale z lásky, z lásky k té druhé. Spíše ji obejme. Jejich románek je stvrzen. Když je vše dokonáno, někdo tam nahoře ty dvě tkaničky pustí. Každá spočine na jinou stranu boty. Každé očko daleko od sebe, nemůžou na sebe vůbec vidět. Leží tam jako pohádaný pár."

Charlie Brown je takovej blonďák z kvinty, co teda vlastně není vůbec blonďatej, ale je takovej potrefenej, miluje Anglii, má docela váu styl a je takovej nunu, jak je ještě docela mlaďounkej. Byli jsme spolu v Londýně, když jsme jeli ještě tehdy s Matějem, a občas spolu chodíme na filmovej seminář a na seminář tvůrčího psaní. Tenhle text je právě z tý druhý společný aktivity a týká se letošních Dnů poezie na téma Na volné noze. A je strašně krásnej, pokud si na to teda uděláte trochu čas a nepřečtete to stylem rychločtení článku na webu o webu. A má twitter, @LucGondek. A asi tumblr, co najdete na jeho twitteru, cha.

Walt Whitman: Zpěv o mně (5)

Pamatuji se, jak jsme spolu leželi za průzračného letního rána,

Jak jsi položila hlavu do mého klína, něžně ses nade mnou naklonila,

Rozepjala košili na mých prsou a ponořila svůj jazyk do mého obnaženého srdce

A sahala, až jsi dosáhla mé vousy a sahala, až jsi uchopila mé nohy.

Seznam nejintimnějších činností

   Chvíle, které spojuje slabost, což je činí nejintimnějšími, tím pádem i nejděsivějšími a nejnesnesitelnějšími.

        1.   sprchování

        2.   opilost

        3.   nakupování bot a oblečení

        4.   sledování vlastního odrazu v zrcadle
        5.   odhalení někomu svého prohlížeče a plochy

Kult Kapra

   Kult Kapra jsou kluci z Police nad Metují, posledním rokem gymnazisti, tak nějak výtvarníci, co poslouchaj' a dělaj' rap. Jsou nejlepší kamarádi, každej geniální trochu jinak. I když už to chvíli je, na těch pár měsíců vedle nich se zapomíná těžko.

Kult Kapra - Reprezent (prod. JSM)

Štěpán Landa aka Honza Urban:

http://www.stepanlanda.cz/

http://stetkaa.deviantart.com/

Martin Hrnčíř aka Jaroslav Hupka:

http://jaroslavhupka.blogspot.com/

http://kaprkult.tumblr.com/

Společně se podíleli na dokumentu Vůle žít (ZUŠ Police nad Metují - p. uč. Vladimír Beran), kterej vyhrál několik ocenění, v rámci televizního cyklu Děti točí hrdiny ho jako vítezný snímek promítala Česká televize a zhlídnout ho můžete tady (o osudu dvou židovek, které přežily holocaust; asi na 40 minut, rozhodně doporučuju aspoň těm, který by polickej rap moc nezajímal).

Druhej track a konečně i klip.

Kult Kapra - Nejsme ryby (prod. DJ Norbak)

Kdyby vás zaujali, lajkněte jim třeba fejsbuk nebo tak.

   Co jim řikáte?

#blbaalekrasna

"Konečně mám jednou volnou neděli a můžu se učit."

A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala.

Krnodise

   V Krně fakt úplně paradájs. Když vysokoškoláci soutěžili, kdo chlastá líp, prošli jsme si noční město, měla jsem prajvit koncert U2 lajf a Labutí jezero bylo strašně krásný a stálo jen k pláči ubohejch 50 Kč. A byla jsem sama nakoupit na snídani a kluci mi hrozně dobře vařili a byli na mě hodný. A viděla jsem krásnej krátkej film, o kterým tady brzo napíšu. A bylo strašnýho povídání a skoro jsem nekouřila a bylo to hrozně fajn. ŽítBrno Paradise.

Oscar Wilde: The Nightingale and the Rose

   Díky díky díky ti, Oscare, za krásnou jednoduchou angličtinu pro děti, na kterou skoro nepotřebuju slovník (!).

utfg or click

here.

jentak

Sedim u počítače už čtyři hodiny a ještě jsem do tý školy nic neudělala. Strašně se mi nechce taky, mnohem radši bych sem strašně napsala o tomhle víkendu v Brně, po kterým se mi už teď stejská. Takže to taky udělám, ale až si splnim povinnosti; možná ráno, možná až zítra.

Teď vám teda zatím posílám jedny El Perro Del Mar s naprosto neuvěřitelným klipem. Je hrozně, hrozně, hrozně zvláštní už to, že i pro mě jako pro člověka dost volnomyšlenkářskýho je trochu těžký přijmout ten obraz představující dva něžný kulturisty; spíš mi to přivádí takový dost rozporuplný pocity. Každopádně je to estetický jak nic a nakonec minimálně ohromující, jinak krásný prostě.

Dobrou.

Sonjiny rapový srdcovky

Drazí milovníci hudby!

Strávila jsem večer  s Dominikem posloucháním rapu v Marcu.

Miluju to a hrozně mi to chybělo, takže tady je můj osobní výběr toho nejlepšího z Prahy, k čemu mam nějakej vztah nebo vzpomínku.

Doufám, že aspoň někteří si poslech užijí jako já. :)

Daniel Keyes: Růže pro Algernon

   Tak si říkám, že po tom příspěvku s děsivými kreslenými zvířaty bych vám tu měla nechat něco na uvolnění. Postuju vám tedy odkaz na jednu z mých oblíbených povídek. Napsal ji Daniel Keyes někdy v polovině 20. století a r.1960 za ni získal prestižní Hugo Award for Best Short Story. Jestli mi nevěříte, najděte si nějaký recenze, ale je to ztráta času, podle mě se to snad nemůže nikomu nelíbit. A je to nesmírně obohacující čtení, takže s chutí do toho. :)

Daniel Keyes: Růže pro Algernon

Maličkým tak, jak by to Božena Němcová rozhodně neschvalovala.

!!! VAROVÁNÍ !!!

I jako seriál pro děti jsou Tůpi a Bynů totální odpad, dokonce si myslím, že se jich ta batolata musí bát. Sledování velké užvaněné myši a malé němé kočky z vás udělá dementa alespoň na těch 5 minut, které každý díl trvá. Užívejte s mírou!

Kanadský seriál Toopy&Binoo z r.2005 vyhlašuji suverénně nejhorším seriálem ever, a to i s ohledem na cílovou skupinu - i pro tu ever.

Lítám jako UFO!

   Není potřeba nijak komentovat. Snad jen že v sobotu proběhla v Lávce premiéra i s tvůrci klipu a pak jenom že miluju Huga a Gemrot je můj vizuální bůh.

Malá lež, to je lžička; malá láska je lasička.

Já libuju si v lasičkách, co mi dávají pravdu po lžičkách.

A je mi smutno.

Un chien andalou

  Luis Buñuel a Salvador Dalí se seznámili na počátku 20.let 20.století při svých studiích v Madridu a brzy se stali velmi dobrými přáteli. Při jedné z návštěv si vyprávěli o svých snech - Buñuel vyprávěl o dlouhém mraku, který  rozřízl měsíc jako břitva oko, Dalímu se zase zdálo o ruce plné mravenců, tak navrhl natočit o tom film.

   Psal se rok 1929. Během týdne napsali scénář a dali si opravdu záležet, aby ve filmu nebylo nic logického, racionálního nebo psychologicky vysvětlitelného - film složili z obsesí a obrazů, které je přitahovaly, tedy metoda surrealistického automatického psaní, které klade hlavní důraz na nevědomí. Přesto byl film přijat většinou kladně, ač podle očekávání vyvolal jisté veřejné pohoršení. Původně němý film doprovázela argentinská tanga a Wagnerův Tristan a Isolda z gramofonu za promítacím plátnem, zvuk byl k filmu přidán až r. 1960.

   A co píše o ději Andaluského psa wikipedie?

"Film nevypráví příběh v běžném slova smyslu, ale je tvořen rychlým sledem surrealistických obrazů. Otevírá ho prolog, ve kterém sám režisér brousí břitvu, aby v zápětí vyšel na balkon, kde jí, poté co úzký mrak zrychleně přejede přes měsíc na obloze, rozřízne oko sedící dívky.

Další scény jsou spojovány postavami muže a ženy, kteří rozvíjejí svůj vztah v surreálném prostředí – světě, kde se mísí reálné a snové, kde čas ani prostor nejsou omezeny známými pravidly. Osoba zastřelená v pokoji tak dopadá na zem v parku, ochlupení z dívčina podpaží se náhle objevuje na mužově tváři. Času je ubírána veškerá hodnota a význam především uváděcími titulky (o osm let později, ve tři hodiny ráno, o šestnáct let dříve, na jaře,…).

K nejznámějším scénám patří ruka, z níž vylézají mravenci, prsa ženy, které se pod rukama muže, jenž v tu chvíli dostává mrtvolný výraz, mění v hýždě nebo muž s veškerým úsilím táhnoucí na lanech za sebou množství bizarních předmětů: starozákonní desky, dva účastníky kněžského semináře (jednoho z nich ztvárňuje Dalí) a koncertní křídla, na nichž leží mrtví osli."

   A konečně samotný film, enjoy fullsize!

   

D.I.Y. co má styl!

Potřebujeme:
   - kbelík
   - vodu
   - prázdnou 2l lahev od Coca Coly
   - nůž, nůžky
   - marihuanu (papírky, filtry)
   - zapalovač
   - náhradní vodu
 
Postup:
   1) Připravte si obrovský kbelík.
   2) Napusťte ho vodou skoro až po okraj.
   3) Položte kbelík s vodou na stůl.
   4) Vezměte prázdnou lahev od Coca Coly.
   5) Ustřihněte lahvi spodek ve výšce cca 10 cm ode dna, odstřiženou spodní část lahve můžete vyhodit.
   6) Do víčka lahve udělejte dírku o průměru cca 4 mm.
   7) Upravenou lahev ponořte do kbelíku s vodou nejprve bez víčka.
   8) Ubalte jointa tak, aby filtr hezky držel v dírce víčka lahve.
   9) Strčte jointa filtrem z vrchní strany víčka do dírky, aby ve víčku držel vzpřímeně.
  10) Zkontrolujte správnou hladinu vody v ponořené lahvi - hladina by měla být kousek nad horním krajem etikety..
  11) Pokud je hladina správně vysoko a joint drží ve víčku, našroubujte víčko i s jointem na ponořenou lahev.
  12) Zapalte jointa a nechte hořet.
  13) Když už téměř hoří filtr, buď zůstavší filtr vyndejte a zacpěte dírku víčka prstem, nebo odšroubujte celé víčko i s filtrem a rychle hrdlo lahve něčím přiklopte tak, aby neunikal kouř.
  14) Přiložte ústa k hrdlu lahve, abyste po uvolnění hrdla (dírky víčka) mohli hned vdechovat.
  15) Uvolněte hrdlo a vdechněte tolik kouře, kolik můžete.
  16) Po vdechnutí současně zadržte dech a zacpěte/ zakryjte otvor jako ad 13).
  17) Až se začnete dusit, vydechněte.
  18) Pravděpodobně se budete potřebovat napít - použijte náhradní vodu.
  19) Postup opakujte, dokud nespotřebujete veškerý kouř; můžete se u toho střídat s přáteli, pokud nějaké máte.
  20) Postupovali-li jste přesně podle návodu, jste zhulení.

Závěr:
   Této praktice jsem se naučila na jednom statku nedaleko Broumova. Poté jsme grilovali kusy látky a jogurt - je to zlo. Takže rady, co dělat po bodě 20) nebudou, jste idioti a stejně byste to neudělali. Maximálně si můžete dát cigáro nebo panáka zelený. Jo a drogy jsou špatné.

Na dobré ráno :)

Nebo dopoledne, poledne, odpoledne, večer, noc.

Všem těm kolem mě, co mi dělaj' radost. Díky! :))

Opilecké radosti

Video zachycující vždy stejnou situaci dvakrát - nahoře, když si hlavní hrdina nepohlídal, kolik toho vypil, a dole, když alkohol nepotřeboval, aby se bavil.

   Já osobně jsem to loni dost rozjížděla. Začla jsem kouřit, pořádně se seznámila se svejma klukama z oktávy, na pivo jsme chodili obden a páteční vínové opojení u mě nebylo výjimkou. Zamilovala jsem se do prokletejch básníků a pekelně to začla rozjíždět v jejich stylu - bývala jsem i absinthová víla.

fotka z 23. prosince, který jsme od 9 h ráno proseděli v baru Žampión, kde jsem teda ztratila mikinu, kde jsme se k poledni opili a šli zpívat na nejfrekventovanějí skoro pěší zónu v Náchodě, hrát k tomu na kytaru a žebrat, protože už jsme neměli peníze na další alkohol ani cigarety

   Ty časy, kdy jsem byla skoro denně naložená v hospodě s Otou, Štěpim, Derným, Pepim, občas Fílou, Rakama, někdy šel i Mates, někdy někdo jinej od nich ze třídy, někdy jsem vzala Anetu a Káju, bylo to strašně strašně fajn. Gymnaziální léta jak maj' bejt. A pak jsme si našli postupně vlastně skoro všichni někoho a úplně stejně postupně na sebe přestávali mít čas, tak jsme chodili třeba jenom v pátek. Ale to taky už ne úplně vždycky; zato se téměř bezvýhradně vždycky sejdem o přestávkách před gymplem na cigáro. Aspoň něco.

   Dneska už je to jen o kuřáckejch přestávkách, o chození na kafe o odpoledničkách do Skály, o občasným pátečním Marcování, kde je ale stejně ve většině o pár let starší zlatá mládež, a o něčích narozeninách, bárbekjů nebo drug party. Poslední měsíc trávim mnohem víc času se svou ženou a svý současný nejoblíbenější "fankybojz dou ven" Robina a Jindřicha znám z twitteru a osobně asi tak ten měsíc, ani ne. 

   Ale prostě chci říct. Myslim, že už jsem se docela vyopíjela, a mam ze sebe mnohem lepší pocit, když odcházim o půl 2 ráno z Marca, s úsměvem na tváři, ač střízlivá. Sice většinou celej večer kouřim jak debil, ale nevadí mi dát si jen dvě kafe a milkshake a čaj a colu. "Jo a ještě jedny lehký camelky, děkuju."

Ve čtvrtek jsem na svým stužkováku pila jenom vodu. Nepřišla jsem si o nic ochuzená, naopak, možná mi spíš bylo ouzko z toho, jak lidi dělaj a řikaj věci, co by normálně nedělali a neřikali. A byli to zrovna ti, ke kterejm nemam nijak kladnej vztah; teda není špatnej, ale nejsou to lidi, se kterejma bych se chtěla opít. 

Zní to hloupě, ale když se na to podíváte z toho úhlu pohledu, že když se opijete, jste odvážnější, míň se soustředíte, prozradíte na sebe spoustu věcí a víc toho dovolíte jak sobě, tak někomu jinýmu, je opilost vlastně docela intimní záležitost, což je důvod, proč jsem téměř přestala pít, nebo si aspoň začla hlídat, že tři skleničky bílýho mi stačej.
Tohle není problém mezi partou svejch lidí, kamarádů, kterejm věříte. Mileráda se sundám s Oťákem a Derným a Rakovejma a Katkou - taky nás toho spojuje mnohem víc než jen to pití - můžu si dovolit udělat jakoukoliv blbost a bude to prostě tak bráno. Ale opít se jinde, to už by mohlo bejt nebezpečný.

   No to je fuk. Prostě nemam nic proti alkoholu, ale nepotřebuju ho a nemam ráda, když mi ho někdo nutí; pokud vás nemiluju, radši mi kupte cigára. Protože kromě tý děsivý intimity opilosti se taky jednoduše radši vidívám na spodním z těch videí nahoře.

tyhle prosím!

P.S.: tenhle post speciálně pro @3ugeene, protože se určitě někde hrozně sundává a zejtra nebude schopnej vstát a jít se mnou na kafe, pitomec. :)

Vysvětlení.

"Jen díky existenci normy je možné její smysluplné překročení."

FLOEX

   Jsem už strašně líná, ale tahle hudba je prostě strašně geniální, takže jen ve stručnosti (všechno jsem obšlehla):

xxx
Deset let po debutové desce vydává Floex nové album Zorya. Nová deska dále zkoumá možnosti propojení akustické a elektronické hudby. Patrná je inspirace “vážnohudebním” minimalismem, stejně tak jako experimentálnějšími polohami elektroniky.

Zorya, jejíž název je inspirován Slovanskou bohyní noci “Zoryou Polunochnayou” odkrývá hlubší a podvědomější vrstvy emocí v hudbě. Paradoxně deska je zřejmě nejenergetičtějším titulem ve Floexí diskografii, skladby jsou charakteristické svou proměnlivostí, organičností, příběhovostí.


Tomáš Dvořák (*78) aka Floex - clarinetist, composer, producer and multimedia artist from Prague (Czech Republic). While Tomáš solo works are released under his "Floex" moniker, the soundtracks are released under his own name "Tomáš Dvořák".
xxx

Zorya by Floex

Dvacet fotek štěstí + jedna

aneb

Jak jsme se se ženou vydaly na výlet do Prahy

aneb

mission: hospitality

u Hradce Králové

po zběsilém vykoupení Levných knih

před prvním (i posledním) stopováním

Jarov chill

kolejní balkón

kafe a cigára

Frank Sinatra

bez chyby

cestou z Roxy k La Casa Blů

La Casa Blů

je to pro mě docela španělská vesnice

akce: medovník + kafe/čaj 39,-

Café Rybka

nejprímovější kavárnění s knížkama a letákama

slečna Rusko

ach ach ach

HOSPITALITY

závěrečná kreativita

snad dělá ženě na koleji radost

♥ ♥ ♥