Dokonalost sama.

ne že bych patřila k fanatickým vyplňovačům osobnostních testů...

já miluju rap, rap miluje mě

sobota 21. května 2011, kolem půl 11, hip-hop session v náchodský Sfinze

beatbox Vojta Drobek ejkejej Dróba

rap Štěpán Landa ejkejej Hans Landa ejkejej Honza Urban

nfe+benga diss

"píšete texty který nemaj vůbec žádnou cenu

 největší sračku dáte bez problému do refrénu"

aneb kterak jsem byla hrozně pyšná na svýho kamaráda (i když ten se toho tolik nebojí ani veřejně)

a hlavně na svýho nejlepšího kamaráda,

protože je to ten nejgeniálnější čelavěk, s jakým jsem teď v kontaktu,

navíc je to magor, a já prostě zbožňuju jeho

 "Nebuď despotická.",

 "Proč po mně furt někdo něco chce; nechte mě bejt."

 a 

"Vy ste fakt magoři."

a taky chodí s mou milou Anetou, tak.

You know I prefer flowers, I like flowers in my hair.

řikal Jindra

Eleison

a mně je docela fajn a tak něco

divný věci

   Celostátní školní časopisy jsou fajn věc. Hlavně když si člověk nechce brát do školy batoh nebo velkou tašku, nemůže si proto vzít obrovskej sešit na všechno a k tomu doma zapomene rozečtenou knížku. Hodiny ve škole tedy zasvětí pročítání celostátního školního časopisu, pokud se ho zmocní dřív než ostatní studenti. Nevýhodou celostátních školních časopisů je totiž to, že jsou zadarmo. A když je něco zadarmo, tak toho je vždycky málo.
   U jednoho z těch lepších, RedWay, mě při hledání přesného data vydání posledního čísla zarazil sloupek u editorialu s redakcí a lidma, co se na časopisu podílej', konkrétněji odstaveček úplně dole v rohu malinkatým písmem: RedWay je celostátní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů.
   Tak já nevim. Buď je to tak dokonale výchovný, že člověk ani nepozná, že je ovlivňovanej, nebo to jsou jen kecy, aby se moh RedWay dál vydávat a takhle šířit. Mám ho ráda už jen proto, že se tam pravidelně vyjadřuje Hugo Toxxx, artdirectorem je Pasta Oner a na jedný z posledních obálek byla věc od Vladimira 518, což je naprosto fenomenální sestava, když se jedná o nevýdělečný vzdělávací časopis pro studenty.

   Tenhle článek ale vůbec neměl bejt o nějakejch školních časopisech. Je tady proto, že mě dost zaujala obálka posledního čísla RedWaye (ano, přesně to nad tímhle odstavcem). Jo, našla jsem si ji na stránkách, ukradla printscreenem a sprostě vořízla. Jedná se prostě a jednoduše o grafický zpracování tématu Divný věci, kterým se květnovej RedWay zabejvá, jak ho vidí Matěj Olmer.

    Matěj Olmer (*1979) je malíř, básník, legenda pražský graffiti scény. Má za sebou několik vlastních výstav, z těch posledních jsou to Čáry (2009) nebo Srdce bledly (2010), která proběhla v domovské The Chemistry Gallery.

   Tvoří převážně kombinovanou technikou a často se inspiruje vlastníma autorskejma textama. V 90. letech začal jako jeden z prvních u nás s graffiti a jako Bior se řadí k takovejm jménům jako Point, Vladimir 518 nebo Pasta, známej svým abstraktním expresivním stylem byl kdysi dokonce i nekorunovaným králem pražskejch writerů. Sám o sobě v r.2010 napsal: "Dělám, co dělat musím. Seberu sílu, otestuji svou lidskost, svedu zápas o smysl. Struktury, které mi vznikají pod rukama, existují nejen v mé mysli, ale domnívám se, že jde o jakousi hlubší vrstvu konformně pojímané skutečnosti "našeho světa", o další rozměr /a těchto rozměrů je možná nekonečně mnoho/."

http://www.facebook.com/profile.php?id=665258381

http://www.thechemistry.cz/umelci/matej-olmer/

   

fjädrar i dammet

feathers into dust

babô

Protože tohle je rozhodně nejkrásnější a nejchytřejší blondýna v Československu.

(její práce)

Miluje Thoma Yorka, studuje architekturu na STU v Bratislavě, rozumí umění jak žádná jiná čs fešnblogérka a v braní se vážně se jí vyrovná možná tak stejnou měrou skvělá Oksana.

Navíc tohle video mám od ní:

x)

so follow her:

http://feathersintodust.blogspot.com

O moudrosti

   Musa hleděl na přítele tichýma, usměvavýma, zkoumavýma očima. "Běžíš rychle, milý Jehudo," prohodil, "a běžíš bez ustání. Obávám se, že utíkáš své duši, nemůže tě dohonit. Často jsi v tom úprku dospěl k cíli, ale nezapomínej, že někdy ti také došel dech." A později řekl: "Jen málokteří chápou, že nežijeme, nýbrž jsme žiti. Dávno jsem poznal, že nejsem rukou, která hází kostku, nýbrž kostkou. Obávám se, že ty to nikdy nepochopíš. Ale právě proto tě miluji a jsem tvým přítelem."

Lion Feuchtwanger: Židovka z Toleda

Peneřina, těžká dřina

   Pojem pena byl znám jako slangové označení nekvalitní marihuany. Pojem pener, taktéž slangový výraz, se užívá jako synonymum ke slovům somrák, bezdomovec. V našem případě je pena zkratka slova peneřina, které označuje činnost, kterou vykonává pener.

   Pena* je dokument, kterej vzniknul při natáčení klipu k junkie rmx tracku Peří, herák od Huga Toxxxe. Hugo, Dyrty a Yann Renelt toho natočili tolik, že se rozhodli sestříhat, nacpat do 40 minut a dát online. Točili na digitál Canon G11, ale to Peně na hodnotě rozhodně neubírá. Pena se blížila loni na podzim asi takhle:

a v Meet Factory zazářila v dost unikátním klipu, kterej krásně doplňoval už tak unikátní track.

   Takto jako upoutávka a na kompletní dokument se můžete podívat na www.penafilm.cz. Na csfd.cz je hodnocenej relativně pozitivně a mezi regulérníma krátkometrážníma filmama má 72% (což je mimochodem stejně jako experimentální snímek I miss Sonja Henie, na kterým se podílely i takový jména jako Miloš Forman, Tinto Brass, Buck Henry, Paul Morrissey nebo Mladomir 'Purisa' Djordjević). Jak ale píše Hugo hned na úvodní straně webovek Peny, nezačínali točit za nějakým účelem, proto snímek nenese nějaký zásadní sdělení. Prostě jen ukazuje, jak se žije v pražskejch ulicích, koláží dost spontánních rozhovorů bez cenzury. Za zhlídnutí určitě stojí, už kvůli poslední rozstříhaný 'scéně' s pánem, co mluví o uhlovodících. Navíc 40 minut není zas tak moc ;) 

www.penafilm.cz

Pocta Johnu Williamsovi :)

   Corey Vidal je génius, já ho bezmezně miluju a opravdu nutně si ho potřebuju vzít.
Za prvý je to sympaťák. Za druhý má fakt skvělý trička (to AD/HD by se mi do výbavy silně hodilo :)). Za třetí fakt UMÍ zpívat! Za čtvrtý jsou to všechno jeho věci. Za pátý si všechno nazpívává sám. Za šestý se tim fakt baví. A za sedmý má takovej projev, že ho milovat prostě musíte - takže prosím :)

melancholia

Stejská se mi po třech měsících klidu a nervozity a plnosti a prázdna a potřeby a nenávisti, co byly jen výplodem mý narušenosti.

any matro (nyka)

   Johnu Nolanovi nevadí, že už se dneska všechny triky dělaj na počítači. Von si prostě pořád pojede to svoje! :D
   Abych nějak začla, John Nolan je pro mě docela neznámá. Nebo neznámej teda spíš. Vlastně nikde nemůžu zjistit, kolik mu je ani kde bydlí. Vím ale, že vystudoval London College of Fashion, obor Make-Up & Technical Effects For The Performing Arts. To teda zní trochu zavádějícně, tak to docela vylepšuje London Film Academy, na který studoval v r. 2007 Cinematography Workshop a Panico Training. A teď ten pán dělá klasickou animatroniku.
   Celej tenhle článek je tady vlastně jen proto, že jsem narazila na video, který mě vážně ohromilo, a tak jsem si o tom musela něco zjistit a sdělit vám to. Jak vidíte, nezjistila jsem skoro nic, ale co. Aspoň tedy z toho mála..

   John Nolan se dostal do povědomí širší veřejnosti díky svý reklamě na fiktivní sýr, která vlastně byla skutečnou reklamou spíš jeho schopnostem - vystupuje v ní totiž robotická myška, který ale prostě stejně nevěřim, že není živá. I když vzhledem k tomu, že Nolan pracoval třeba i pro filmový zpracování několika dílů Harryho Pottera, je možný všechno.

    Já si zamilovala Nolanovu sovičku. Třeba je právě z Harryho Pottera, ale třeba taky ne, protože dělá animatoriku snad už od r. 1999 a od tý doby spolupracoval na víc než 25 filmovejch nebo reklamních projektech. Teď si dělá kromě pro radost animatronický potvory taky pro peníze, což může bejt extrémně pohodlný a fajn. Určitě stojí za to projet si galerii a krátký filmy na jeho stránkách, tady už to inzerovaný video:

Klicpera u Klicpery

   29. května jsem si vyrazila s nejmilejší paní profesorkou a nejmilejšími kamarády do Hradce Králové do Klicperova divadla na hru Hadrián z Římsů. Ano, napsal ji Klicpera. A teď se u něj hraje, jo, jo, jo. A po minulý návštěvě, kdy jsem tam viděla Shakespearovu Marné lásky snahu, ze který jsem odcházela skoro s pláčem, bylo tohle fakt krásný. O režii Hadriána z Římsů se tentokrát postaral Vladimír Morávek - samotná hra byla prokládaná různejma krásně psychedelickejma vstupama o životě Václava Klimenta Klicpery. Oni teda asi nebyly moc psychedelický, ale prostě bylo dost uhozený na to, abyste si mohli o Morávkovi myslet, že se musel před zkouškama sjíždět, aby po hercích moh' chtít, aby to vypadalo nakonec takhle. Ty vstupy o Klicperovi jsem vlastně ocenila z celý inscenace ze všeho nejvíc.

   Jedna recenze mi připomněla, že se asi vlastně jednalo o počeštělou comedii dell'arte. Jo, to je fakt. Zásadu tří jednot to rozhodně nedodržovalo, ale každá postava měla krásnou jasnou a čistou konturu. A kostýmy z alžbětinský doby, co rozhodně diváka nezpravovaly o tom, že se jedná o české Čelákovice. Ale co, má to nadhled a je to fajnově ujetý.

   Takže budete-li mít možnost, zajděte, minimálně strávíte příjemnej večer v divadle :)

A fotky z fantastickejch vsuvek: