Celostátní školní časopisy jsou fajn věc. Hlavně když si člověk nechce brát do školy batoh nebo velkou tašku, nemůže si proto vzít obrovskej sešit na všechno a k tomu doma zapomene rozečtenou knížku. Hodiny ve škole tedy zasvětí pročítání celostátního školního časopisu, pokud se ho zmocní dřív než ostatní studenti. Nevýhodou celostátních školních časopisů je totiž to, že jsou zadarmo. A když je něco zadarmo, tak toho je vždycky málo.
U jednoho z těch lepších, RedWay, mě při hledání přesného data vydání posledního čísla zarazil sloupek u editorialu s redakcí a lidma, co se na časopisu podílej', konkrétněji odstaveček úplně dole v rohu malinkatým písmem: RedWay je celostátní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů.
Tak já nevim. Buď je to tak dokonale výchovný, že člověk ani nepozná, že je ovlivňovanej, nebo to jsou jen kecy, aby se moh RedWay dál vydávat a takhle šířit. Mám ho ráda už jen proto, že se tam pravidelně vyjadřuje Hugo Toxxx, artdirectorem je Pasta Oner a na jedný z posledních obálek byla věc od Vladimira 518, což je naprosto fenomenální sestava, když se jedná o nevýdělečný vzdělávací časopis pro studenty.
U jednoho z těch lepších, RedWay, mě při hledání přesného data vydání posledního čísla zarazil sloupek u editorialu s redakcí a lidma, co se na časopisu podílej', konkrétněji odstaveček úplně dole v rohu malinkatým písmem: RedWay je celostátní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů.
Tak já nevim. Buď je to tak dokonale výchovný, že člověk ani nepozná, že je ovlivňovanej, nebo to jsou jen kecy, aby se moh RedWay dál vydávat a takhle šířit. Mám ho ráda už jen proto, že se tam pravidelně vyjadřuje Hugo Toxxx, artdirectorem je Pasta Oner a na jedný z posledních obálek byla věc od Vladimira 518, což je naprosto fenomenální sestava, když se jedná o nevýdělečný vzdělávací časopis pro studenty.
Tenhle článek ale vůbec neměl bejt o nějakejch školních časopisech. Je tady proto, že mě dost zaujala obálka posledního čísla RedWaye (ano, přesně to nad tímhle odstavcem). Jo, našla jsem si ji na stránkách, ukradla printscreenem a sprostě vořízla. Jedná se prostě a jednoduše o grafický zpracování tématu Divný věci, kterým se květnovej RedWay zabejvá, jak ho vidí Matěj Olmer.
Matěj Olmer (*1979) je malíř, básník, legenda pražský graffiti scény. Má za sebou několik vlastních výstav, z těch posledních jsou to Čáry (2009) nebo Srdce bledly (2010), která proběhla v domovské The Chemistry Gallery.
Tvoří převážně kombinovanou technikou a často se inspiruje vlastníma autorskejma textama. V 90. letech začal jako jeden z prvních u nás s graffiti a jako Bior se řadí k takovejm jménům jako Point, Vladimir 518 nebo Pasta, známej svým abstraktním expresivním stylem byl kdysi dokonce i nekorunovaným králem pražskejch writerů. Sám o sobě v r.2010 napsal: "Dělám, co dělat musím. Seberu sílu, otestuji svou lidskost, svedu zápas o smysl. Struktury, které mi vznikají pod rukama, existují nejen v mé mysli, ale domnívám se, že jde o jakousi hlubší vrstvu konformně pojímané skutečnosti "našeho světa", o další rozměr /a těchto rozměrů je možná nekonečně mnoho/."
Žádné komentáře:
Okomentovat