Luis Buñuel a Salvador Dalí se seznámili na počátku 20.let 20.století při svých studiích v Madridu a brzy se stali velmi dobrými přáteli. Při jedné z návštěv si vyprávěli o svých snech - Buñuel vyprávěl o dlouhém mraku, který rozřízl měsíc jako břitva oko, Dalímu se zase zdálo o ruce plné mravenců, tak navrhl natočit o tom film.
Psal se rok 1929. Během týdne napsali scénář a dali si opravdu záležet, aby ve filmu nebylo nic logického, racionálního nebo psychologicky vysvětlitelného - film složili z obsesí a obrazů, které je přitahovaly, tedy metoda surrealistického automatického psaní, které klade hlavní důraz na nevědomí. Přesto byl film přijat většinou kladně, ač podle očekávání vyvolal jisté veřejné pohoršení. Původně němý film doprovázela argentinská tanga a Wagnerův Tristan a Isolda z gramofonu za promítacím plátnem, zvuk byl k filmu přidán až r. 1960.
A co píše o ději Andaluského psa wikipedie?
"Film nevypráví příběh v běžném slova smyslu, ale je tvořen rychlým sledem surrealistických obrazů. Otevírá ho prolog, ve kterém sám režisér brousí břitvu, aby v zápětí vyšel na balkon, kde jí, poté co úzký mrak zrychleně přejede přes měsíc na obloze, rozřízne oko sedící dívky.
A konečně samotný film, enjoy fullsize!
Psal se rok 1929. Během týdne napsali scénář a dali si opravdu záležet, aby ve filmu nebylo nic logického, racionálního nebo psychologicky vysvětlitelného - film složili z obsesí a obrazů, které je přitahovaly, tedy metoda surrealistického automatického psaní, které klade hlavní důraz na nevědomí. Přesto byl film přijat většinou kladně, ač podle očekávání vyvolal jisté veřejné pohoršení. Původně němý film doprovázela argentinská tanga a Wagnerův Tristan a Isolda z gramofonu za promítacím plátnem, zvuk byl k filmu přidán až r. 1960.
A co píše o ději Andaluského psa wikipedie?
"Film nevypráví příběh v běžném slova smyslu, ale je tvořen rychlým sledem surrealistických obrazů. Otevírá ho prolog, ve kterém sám režisér brousí břitvu, aby v zápětí vyšel na balkon, kde jí, poté co úzký mrak zrychleně přejede přes měsíc na obloze, rozřízne oko sedící dívky.
Další scény jsou spojovány postavami muže a ženy, kteří rozvíjejí svůj vztah v surreálném prostředí – světě, kde se mísí reálné a snové, kde čas ani prostor nejsou omezeny známými pravidly. Osoba zastřelená v pokoji tak dopadá na zem v parku, ochlupení z dívčina podpaží se náhle objevuje na mužově tváři. Času je ubírána veškerá hodnota a význam především uváděcími titulky (o osm let později, ve tři hodiny ráno, o šestnáct let dříve, na jaře,…).
K nejznámějším scénám patří ruka, z níž vylézají mravenci, prsa ženy, které se pod rukama muže, jenž v tu chvíli dostává mrtvolný výraz, mění v hýždě nebo muž s veškerým úsilím táhnoucí na lanech za sebou množství bizarních předmětů: starozákonní desky, dva účastníky kněžského semináře (jednoho z nich ztvárňuje Dalí) a koncertní křídla, na nichž leží mrtví osli."
Žádné komentáře:
Okomentovat