Maturiťák jsem měla 26. listopadu a celou noc po plese jsem proseděla v Marcu a bylo to strašně príma.
I přes všeobecné nadšení, které u nás ve třídě stále panuje (takové to porevoluční sdílení zážitků oné noci, nové a nové fotky a videa a drby), jsem doteď všechna zaznamenání plesu úspěšně ignorovala. Ale pak mě cvrnkla do nosu tahle fotka a to je ta jediná, kterou jsem ochotná sdílet (kromě těch s Katkou, který mam na twitteru).
A je to tahle, protože tam mam aspoň trochusvý malý holky.
Divokou Kristýnu, co byla na předtančení nejlepší roxie děvka (kochejte se zde). Strašná kočka, docela k sežrání, snad budoucí psycholožka, taková nunu křehká a tak, jen máme období, kdy si fakt nechcem povídat prostě. A teď zrovna máme to povídací, tak je to fajn.
A Aneta. Hlavně ta, no. Ach ach. Jestli ve třídě existuje někdo, kdo mě provázel gymnaziálními léty, tak to jsou dva lidi. A ten jeden už neexistuje a ten druhej je ona. Malá, roztomilá, drsná, protivná, sobecká a strašně báječná Aneta. Mám ji ráda, moc a moc, za všech hnusnejch nebavení se spolu i príma večerů, kdy si chcem (protože máme asi vždycky) co říct. Anetu mám strašně ráda.
Konec patosu, dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat