Vyšla jsem ven a do nosu mě praštil mráz.
Nadechla jsem se a praštila do něj i jeho vůně.
Vdechovala jsem ji a vydechovala, když konečně to přišlo. Hlava zabrněla a tělo se sevřelo jako vzpomínka na nejhorší zimu, jakou za své rané mládí pamatuju; pamatuju si, že nebyla moc zima; přišlo to jako vzpomínka na ty nejprostší city, na štěstí a trápení.
Na silnici nebyl sníh ani břečka, která by ho připomínala, jen proužky posledního sněhu upozorňovaly na přicházející jaro. Byl začátek prosince.
Až budu velká, nebudu mít chaloupku.
Budu žít ve svém bytě s kočkou, s micinkou absolutně černou jak půl vesmíru. Bude rezatá jako svět.
Nadechla jsem se a praštila do něj i jeho vůně.
Vdechovala jsem ji a vydechovala, když konečně to přišlo. Hlava zabrněla a tělo se sevřelo jako vzpomínka na nejhorší zimu, jakou za své rané mládí pamatuju; pamatuju si, že nebyla moc zima; přišlo to jako vzpomínka na ty nejprostší city, na štěstí a trápení.
Na silnici nebyl sníh ani břečka, která by ho připomínala, jen proužky posledního sněhu upozorňovaly na přicházející jaro. Byl začátek prosince.
Až budu velká, nebudu mít chaloupku.
Budu žít ve svém bytě s kočkou, s micinkou absolutně černou jak půl vesmíru. Bude rezatá jako svět.
Žádné komentáře:
Okomentovat