úterý 13. září 2011

Sloh pro Fionu


* Exkluzivně můj sloh z května 2010, co měl být fejeton a co dostal Fionu na kolena. Co z něj plyne? 
Měla bych se častěji opíjet a potom častěji psát, je to legrační x)

Obchod vínem, hloupostmi a jinými nesmysly

            Člověk po krásně apatickém týdnu v pátek zase neodevzdá ten fejeton, nečekaně. Celý víkend si, nečekaně, ani nevzpomene, že fejeton neodevzdal, natož pak na to, že by ho měl vlastně dopsat. 
Ha. A po totálně katastrofální neděli, kdy ten člověk způsobí totální katastrofu celé městské dechové hudbě, třeba jen tím, jak koncert uvede, a pak s totálně katastrofální náladou musí do práce, kde musí obsloužit dvě stě padesát lidí, kteří se chovají tak totálně katastrofálně, že z toho člověk dostane ještě větší depresi, než měl ze svého dopoledního koncertního výkonu… Hm, člověk se pak ztratí v souvětí, které právě napsal.
            Správný fejetonista by dodal, že takové dny určitě také znáte. Já si však dovolím obávat se, že nikoliv. … Tedy, ne nikoliv, že by to nedodal. To by právě rozhodně dodal. Mé obavy se však týkají vašeho.. ani ne soucítění, jako spíš třeba spoluúčasti na té mé slavné šťastné bídě, he.
            Člověk se cítí celý den tak bídně, že nemá náladu ani na vlastní dcery, ani na nevlastního bratra – což ovšem asi není tak hrozné, když na toho vlastního ji nemá nikdy, hí -. A tak po práci textově znásilní toho jediného, vysokoškolského, přítele věrného, aby mu vysvětlil, že dnešní večer prostě stráví spolu, protože už se táák dlouho neviděli. Člověku se zlepší nálada už jen při pomyšlení, že zas uvidí toho, koho má tak rád.
            Fůů, jak to tak po sobě čtu, jednomu musí přijít, že to trochu zavání homosexualitou, jak tam figuruje ten člověk a jeho věrný přítel, po kterém už se mu tak stýskalo, že? No, věřte, že tak to vyznít nemá, ale i kdyby, homosexuálové jsou fajn. Jsou divní. A divní jsou ti nejlepší.
            Člověk v práci tak zoufale kouká na ten mobil, jestli už se jeho drahá polovička neuráčila vzpomenout si, že vlastně člověk ráno něco měl a hrozně se toho bál. Drahá polovička se neuráčila, tak člověk začne poslouchat ty Radiohead, kteří tedy nejsou úplně největšími povzbuzovači nálady, ba naopak, tou nejpřemýšlivější a nejnezamilovanější kapelou, a díky nim může zase dobíhat autobus. 
Hm. To by také bylo, aby nemohl, tedy nemusel. To by nevěstilo nic dobrého! Ale nač to protahovat, se svým milovaným přítelem zapije opětovné shledání několika skleničkami bílého a, jak jen to říct, hned je veseleji.
            To ano, veseleji bylo. Ale i před požitím toho nechutného alkoholu. Smutné ovšem je, že nejnechutnější je na něm to, jak moc je dobrý.
            Člověk pak najednou chytne múzu Alkoholku, co mu začne, mimochodem, trochu motat hlavu, a najednou se mu chce psát a psát a psát a minimálně tak dohnat množství psaných textů sebraných náchodskou knihovnou. Nu, vlastně se mu chce nejdříve spíš povídat, ale tuto svou prvotní touhu je schopen na místě ukojit, že. S tím psaním už to není tak slavné, a tak si pak člověk začne v autobuse představovat, jak napíše veleslavný fejeton, co zaujme paní profesorku natolik, že mu nebude moci zhoršit známku ani za zpoždění, jak bude oslněna. Což je velice hezké, pokud ho ovšem múza neopustí, než se vrátí domů. S člověkem vracejícím se domů se vrátí i ona stará známá apatie, která nezmizela (na rozdíl od té proradné alkoholové múzy!), jen se na chvíli tiše vytratila, aby si hezky počíhala a mohla člověku udělat radost v jednu z těch nevhodnějších chvílí.
            Ano, drazí, zde jsem nucena dojít k závěru. K závěru fejetonu, který asi ani není fejeton, a který je tak zmatený, až se to člověku snad ani nechce číst znovu, aby ho třeba i pochopil, no. K závěru, kterému chybí pointa, haha.
Je zhruba půlnoc, člověk tu sedí u počítače a říká si, jak je všechno strašně hloupé, a vůbec mu nevadí, že nenapsal vůbec žádný fejeton, ale jednu takovou prachobyčejnou úvahu nebo co že je to vlastně za podivný útvar. Člověku to vůbec nevadí, protože naprosto nemá náladu psát nějaký hloupý fejeton, protože má tu nejlepší apatickou náladu! Protože poslouchá ty nejlepší Radiohead, měl – zas jednou – ten nejlepší vinný večer a protože ho prostě baví dělat si, co se mu chce. ;) 

1 komentář:

  1. Sandrová, seš džínius. Pij víc! ;)

    OdpovědětVymazat