aneb
Když je v koncích i profesorka českého jazyka na gymnáziu.
Apostrof
Apostrof (neboli odsuvník) je v češtině nejméně užívané interpunkční znaménko. Značí se speciálním znakem, čárkou nahoře (’) – pozor na chybnou záměnu s horní jednoduchou uvozovkou (‘) – a ve spisovných projevech (zejména v poezii) se jím může (avšak nemusí) naznačovat vypuštění hlásky na konci slova, nejčastěji v příčestích minulých (např. Smuten leh’ si ku pramenu: / pramen bublá z podkeří, / a na tváři v důlku hrá mu / jako úsměv mateří.). Apostrof neužíváme u příklonného -s, tedy v případech typu žes to viděl; dobřes udělal.
V typografii se apostrof dále užívá pro vynechání prvních dvou číslic letopočtu (pouze do roku 1999, od roku 2000 píšeme letopočet jedině všemi číslicemi).
Apostrof se rovněž vyskytuje v některých cizích slovech, např. hors d’oeuvre, chargé d’affaires, commedia dell’arte, viola d’amour.
Příklady:
Jsa zastřelen, bídně pad’.
Poslední titul jsme získali v létě ’94. (místo 1994)
Díkybohu, ale hlavně Příručce webu Ústavu pro jazyk český.
Žádné komentáře:
Okomentovat