pondělí 13. června 2011

prague art weekend

   Vrátila jsem se z víkendu v Praze s panem Brzyposlancem. Kromě toho, že mi bylo strašně dobře a bylo mi zpíváno a vařeno, jsme zrovna chytli Pražskou muzejní noc, což je geniální akce pořádaná Národním muzeem, Dopravním podnikem hl. m. Prahy a Asociací muzeí a galerií ČR. Vážně nechápu, jak toho mohl kdokoli, kdo byl v Praze, nevyužít. Akce začínala v 19 hodin a trvala až do dnešní první hodiny ranní - ano, zase jsem se vyspala -, ale protože jsme lemry, začli jsme kolem devátý - hrozně jsme totiž pochopili, jak fungujou ty autobusy zdarma (ale pak jsem si konečně vyprosila brožurku a hned bylo všechno nad měsíc jasné).

   První zastávkou nám byla Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, do který jsem se hned zamilovala, kdyby tam nebylo bejvalo bylo tolik lidí. Vevnitř to vypadá jako jedno velký skladiště, je tam bordel a může se tam kouřit. A zvenku promítali na čelo budovy studenti svoje filmy. Krásný prostě.


   Potom jsme se stavili v Rudolfinu, kde jsme, myslím, výstavu ani neviděli, ale šli jsme rovnou na koncert. Krásnou přidanou hodnotou Pražské muzejní noci jsou doprovodné programy. My se na ten v Rudolfinu vypravili o 20 minut dříve a stejně už si nebylo kam sednout. Čekal nás tedy komorní koncert zahrnující skladby Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů, na kterém performoval Orsetto kvintet. Nikde jsem o nich nenašla nic víc, než že: Lenka Kůsová – I.housle, Jan Palouček – II.housle, Anežka Ferencová – viola, Judita Škodová – violoncello, Pavel Voráček – klavír.
A byli naprosto fantastický. Obzvlášť slečna Škodová mě totálně rozsekala. Její performance týhle skladby



mě fakt dost dostala. V životě jsem neviděla nikoho žádnou hudbu tak prožít a zároveň mu ten prožitek věřit. U ní jsem věřila každýmu pohybu, kterej udělala, každýmu jejímu nádechu, jejím zavřenejm očím. No prostě, fantastickej zážitek.


Pak už jsem se vydali na Malostranský náměstí do GAMU, kde jsem viděla kromě jednoho alobalovýho vystoupení scénickýho tance (moc dobrý, mimochodem) hlavně krátkej film Graffitiger, což je filmové dítě Libora Pixy z roku 2010, které bylo letos nominováno na Oscara za nejlepší studentskej film. Tady je trailer:



The Chemistry Gallery už jsme prostě nějak nestihli, ale ještě s Trafačkou a DOXem to mam slíbený zas na další výlet. :)

Na závěr snad jedny oblíbený PSH, sami si vyberte lepší verzi: http://www.youtube.com/watch?v=GhvHq5LcCnA&feature=share nebohttp://www.youtube.com/watch?v=3zkiFJgRFK8&feature=share

Praha - až k ránu se chodí spát
Praha - není jenom most a hrad
Praha - je matka měst a nálad
Praha - co víc si můžu přát?!

Žádné komentáře:

Okomentovat