"Chodidlo zaleze do boty. Schová se a je si jisto, že tam ještě nějakou chvíli pobude. Někdo tam nahoře totiž stáhnul tkaničky a celá bota se začne upínat kolem jazyka, jako když škrtič škrtí svoji oběť. Stáhne ji a drží. Tkaničky rychle minou jedna druhou, když levá podleze pravou a zase botu utáhnou. Pro jistotu, aby se oběť nepokusila utéct. Aby neměla moc svobody. A teď přijde ta krásná část. Jedna tkanička se schoulí do očka, s linií podobající se oválnému krku labutě. Nahne se k druhé, jakoby se jí snad dvořila nebo si ji namlouvala. Jelen se pokloní srně. Druhá se kolem ní pomalu, trochu rozpačitě obtočí a proleze kulatou štěrbinou, kterou si sama utvořila. Vytvoří si vlastní očko, vlastní labutí krk a…utáhne. Tentokrát ale z lásky, z lásky k té druhé. Spíše ji obejme. Jejich románek je stvrzen. Když je vše dokonáno, někdo tam nahoře ty dvě tkaničky pustí. Každá spočine na jinou stranu boty. Každé očko daleko od sebe, nemůžou na sebe vůbec vidět. Leží tam jako pohádaný pár."
Charlie Brown je takovej blonďák z kvinty, co teda vlastně není vůbec blonďatej, ale je takovej potrefenej, miluje Anglii, má docela váu styl a je takovej nunu, jak je ještě docela mlaďounkej. Byli jsme spolu v Londýně, když jsme jeli ještě tehdy s Matějem, a občas spolu chodíme na filmovej seminář a na seminář tvůrčího psaní. Tenhle text je právě z tý druhý společný aktivity a týká se letošních Dnů poezie na téma Na volné noze. A je strašně krásnej, pokud si na to teda uděláte trochu čas a nepřečtete to stylem rychločtení článku na webu o webu. A má twitter, @LucGondek. A asi tumblr, co najdete na jeho twitteru, cha.
Hezký popis, díky za tip :-)
OdpovědětVymazat