Opilecké radosti

Video zachycující vždy stejnou situaci dvakrát - nahoře, když si hlavní hrdina nepohlídal, kolik toho vypil, a dole, když alkohol nepotřeboval, aby se bavil.

   Já osobně jsem to loni dost rozjížděla. Začla jsem kouřit, pořádně se seznámila se svejma klukama z oktávy, na pivo jsme chodili obden a páteční vínové opojení u mě nebylo výjimkou. Zamilovala jsem se do prokletejch básníků a pekelně to začla rozjíždět v jejich stylu - bývala jsem i absinthová víla.

fotka z 23. prosince, který jsme od 9 h ráno proseděli v baru Žampión, kde jsem teda ztratila mikinu, kde jsme se k poledni opili a šli zpívat na nejfrekventovanějí skoro pěší zónu v Náchodě, hrát k tomu na kytaru a žebrat, protože už jsme neměli peníze na další alkohol ani cigarety

   Ty časy, kdy jsem byla skoro denně naložená v hospodě s Otou, Štěpim, Derným, Pepim, občas Fílou, Rakama, někdy šel i Mates, někdy někdo jinej od nich ze třídy, někdy jsem vzala Anetu a Káju, bylo to strašně strašně fajn. Gymnaziální léta jak maj' bejt. A pak jsme si našli postupně vlastně skoro všichni někoho a úplně stejně postupně na sebe přestávali mít čas, tak jsme chodili třeba jenom v pátek. Ale to taky už ne úplně vždycky; zato se téměř bezvýhradně vždycky sejdem o přestávkách před gymplem na cigáro. Aspoň něco.

   Dneska už je to jen o kuřáckejch přestávkách, o chození na kafe o odpoledničkách do Skály, o občasným pátečním Marcování, kde je ale stejně ve většině o pár let starší zlatá mládež, a o něčích narozeninách, bárbekjů nebo drug party. Poslední měsíc trávim mnohem víc času se svou ženou a svý současný nejoblíbenější "fankybojz dou ven" Robina a Jindřicha znám z twitteru a osobně asi tak ten měsíc, ani ne. 

   Ale prostě chci říct. Myslim, že už jsem se docela vyopíjela, a mam ze sebe mnohem lepší pocit, když odcházim o půl 2 ráno z Marca, s úsměvem na tváři, ač střízlivá. Sice většinou celej večer kouřim jak debil, ale nevadí mi dát si jen dvě kafe a milkshake a čaj a colu. "Jo a ještě jedny lehký camelky, děkuju."

Ve čtvrtek jsem na svým stužkováku pila jenom vodu. Nepřišla jsem si o nic ochuzená, naopak, možná mi spíš bylo ouzko z toho, jak lidi dělaj a řikaj věci, co by normálně nedělali a neřikali. A byli to zrovna ti, ke kterejm nemam nijak kladnej vztah; teda není špatnej, ale nejsou to lidi, se kterejma bych se chtěla opít. 

Zní to hloupě, ale když se na to podíváte z toho úhlu pohledu, že když se opijete, jste odvážnější, míň se soustředíte, prozradíte na sebe spoustu věcí a víc toho dovolíte jak sobě, tak někomu jinýmu, je opilost vlastně docela intimní záležitost, což je důvod, proč jsem téměř přestala pít, nebo si aspoň začla hlídat, že tři skleničky bílýho mi stačej.
Tohle není problém mezi partou svejch lidí, kamarádů, kterejm věříte. Mileráda se sundám s Oťákem a Derným a Rakovejma a Katkou - taky nás toho spojuje mnohem víc než jen to pití - můžu si dovolit udělat jakoukoliv blbost a bude to prostě tak bráno. Ale opít se jinde, to už by mohlo bejt nebezpečný.

   No to je fuk. Prostě nemam nic proti alkoholu, ale nepotřebuju ho a nemam ráda, když mi ho někdo nutí; pokud vás nemiluju, radši mi kupte cigára. Protože kromě tý děsivý intimity opilosti se taky jednoduše radši vidívám na spodním z těch videí nahoře.

tyhle prosím!

P.S.: tenhle post speciálně pro @3ugeene, protože se určitě někde hrozně sundává a zejtra nebude schopnej vstát a jít se mnou na kafe, pitomec. :)