ach.

místo dlaždic parkety, aspoň trochu větší okna a kolem stěn knížky a je to dokonalý ♥

Ordovico or viricordo

Miluju seminář anglický literatury. Flákám to, ale ty hodiny jsou jednou z mála (co se přehledu týče) věcí, za který jsem gymplu vděčná

S Joycem jsem se poprvý setkala v druhým díle trilogie J. M. Coetzeeho Mládí. Bylo mi 16 a rozčítala jsem ho tak na desetkrát (bez nadsázky), ale thankgod že jsem to udělala. Naučil mě milovat Baudelaira a Rimbauda a Londýn a sebe.

Bezpodmínečně si musim přečíst Odysseu, protože když nám Nosek ukazoval, jak je psaná... ach ♥

Posledním dílem Jamese Joyce, pařížskýho Ira, je Finnegans Wake. Na románu pracoval 17 let a nejkouzelnější na něm je ta neangličtina - "jazyk řek". A tady si můžete kousek poslechnout a přečíst, oboje mě přivádí k šílenství.
A asi stojí za to zmínit, že to čte sám velký Joyce a je to fakt úplně k zbláznění!

Anna was, Livia is, Plurabelle's to be.

flip flep

Proč se těším na pátek

06:30 - 08:00 rehabilitace

08:00 - 09:00 volníčko

10:00 - 13:30 škola

13:30 - 17:30 doučování - Anička

17:30 - 02:00 zpívání - svatba Vamberk

02:00 - ??:?? movie night (weekend)

Střípek z maturitního plesu

Maturiťák jsem měla 26. listopadu a celou noc po plese jsem proseděla v Marcu a bylo to strašně príma.

I přes všeobecné nadšení, které u nás ve třídě stále panuje (takové to porevoluční sdílení zážitků oné noci, nové a nové fotky a videa a drby), jsem doteď všechna zaznamenání plesu úspěšně ignorovala. Ale pak mě cvrnkla do nosu tahle fotka a to je ta jediná, kterou jsem ochotná sdílet (kromě těch s Katkou, který mam na twitteru).

A je to tahle, protože tam mam aspoň trochusvý malý holky. 

Divokou Kristýnu, co byla na předtančení nejlepší roxie děvka (kochejte se zde). Strašná kočka, docela k sežrání, snad budoucí psycholožka, taková nunu křehká a tak, jen máme období, kdy si fakt nechcem povídat prostě. A teď zrovna máme to povídací, tak je to fajn.

A Aneta. Hlavně ta, no. Ach ach. Jestli ve třídě existuje někdo, kdo mě provázel gymnaziálními léty, tak to jsou dva lidi. A ten jeden už neexistuje a ten druhej je ona. Malá, roztomilá, drsná, protivná, sobecká a strašně báječná Aneta. Mám ji ráda, moc a moc, za všech hnusnejch nebavení se spolu i príma večerů, kdy si chcem (protože máme asi vždycky) co říct. Anetu mám strašně ráda.

Konec patosu, dobrou.

Omluvenka

"Paní učitelko omluvte Aničku, byla sem sní u doktora a vona má dovolenou."

#truestory

Krasohlídí

iminlove

člověk zoufale projíždí všechny možný e-shopy, pak jako poslední možnost projede ten, kde má 30% slevu a najde tam tyhle divný a ošklivý boty a strašně si je zamiluje ♥

takové běžné pondělí

05:00 budík
05:05 - 05:30 sprcha
05:35 - 05:55 různý zbytečný věci
06:00 - 06:45 cesta do školy
06:50 - 08:00 nácvik na nástup na ples
08:00 - 13:30 vyučování
13:30 - 14:25 kafe s Robinem
14:25 - 15:55 seminář Právo
16:00 - 17:30 doučování malé romské Aničky
17:30 - 17:50 kafe s Mácou
18:00 - 19:30 divadlo poezie
19:30 - 20:30 zkouška Sboreček
20:30 - 21:00 koncert Sboreček
21:00 - 22:00 Marco klídek
22:20 autobus domů

ráda se vidim jako chudinka a už ne tolik ráda jako hypochondr

Sing It Back

Schoolwork

   Kterak jsme ve škole dostali 45 minut na napsání úvahy na jedno ze tří zadaných témat. Tohle bylo nejjednodušší - mohla jsem psát spoustu slov, jejichž správným použitím jsem si nebyla úplně jistá, protože profesorka by už vůbec nevěděla. A taky že nevěděla. Prý to byla nejlepší práce, ačkoliv obsah a závěr jsou (kromě pana Kaplana) největší, nejočekávanější a nejvyhýbavější sračka, která se o tom dá říct. Na mou obhajobu, prostě bylo hodině ČJ zrovna přítomno mé klidnější a o poznání méně narušené alter ego. Navíc vymyslet a za tři čtvrtě hodiny sepsat kontroverzní buřičský manifest prostě není úplně sranda. .) 

Máme Skype, ICQ, Facebook, mobily, e-mail...

Opravdu tak máme k sobě blíž?

   Tuším, že snad někdy koncem října slavil e-mail 40 let. Poslán byl z jednoho počítače na druhý, který stál hned vedle, a 'vynálezce' si už prý ani nepamatuje, co v něm bylo. Není asi velkým překvapením, že jsem si článek oslavující 40. narozeniny e-mailu přečetla na internetu. A možná vás nepřekvapí ani to, že jsem na něj byla odkázána ze sociální sítě (twitter) a dál na něj odkazovala taky na sociální síti (facebook).

   

   Moderní technologie v komunikaci jsou a nejsou problém. Náš život je snazší než před vynálezem a (hlavně) masovým rozšířením mobilního telefonu. Upřímně, kdo z nás si dnes dokáže představit život bez něj? Co život, i týden je utrpení. Se svým milionem zájmů a aktivit, díky kterým mám své dny rozplánované od 7. hodiny ranní do 9 večer, zažívám opravdová muka, zabavila-li mi maminka zrovna telefon za dvouměsíční odkládání úklidu v dětském pokoji. I ve svých 19 letech jsem ale vážně ráda, že to ještě občas udělá. Jednou ročně je těch 14 nemobilních dní krása. 

Zkoušeli jste to někdy? Je to sice nesmírně omezující, nastane-li v momentě nějaká změna, a vy o ní nemůžete dát vědět člověku, s nímž jste měli dohodnutý program. Na druhou stranu ale se změnami nikdo neobtěžuje vás, protože nemůže a nemá tak k žádným změnám prostor.

   Osobně považuji za problém psanou komunikaci (icq, chat na facebooku, smsky..). Dle mého názoru je dost riskantní psát si s někým, koho pořádně neznáme. Ne však kvůli nebezpečným úchylům a vrahům, kteří se skrývají na internetu pod falešnými identitami. Risk vidím v nepochopení se. Při mluveném projevu nám pomáhá výraz ve tváři, řeč těla, intonace.. Psaný text nám však nic takového neumožňuje. Tedy, je pravda, že moderní technologie přinesly psané komunikaci simulaci výrazu autora - emotikony.

Zrovna včera mi přišel dopis. Přišel mi dopis od pana Kaplana, knihkupce, kterého znám jen z internetu - z jeho blogu a ze sociálních sítí twitter a google+. Pan Kaplan mi poslal knížku, o které jsme si 'tweetovali', a dopis. Opravdický ručně psaný dopis a - použil v něm emotikon. Ptal se mě, co si o tom myslím, a rozvedl úvahu na téma pronikání virtuální komunikace do té skutečné, zde i hmatatelné.

   Když shrnu všechny klady i zápory, všechny tyto věci (internet, mobil) nám mohou dobře sloužit, ale při nesprávném zacházení se mohou obrátit proti nám. Je to jako s drogami. Neobhajuji je, ale ani neodsuzuji; je to jen na uživateli - často malé množství drogy působí jako lék.

Co je ovšem smutné, v dnešní době se tak snažíme přiblížit se svým blízkým 'alespoň' virtuálně, že skoro zapomínáme na možnosti reálných setkání. A žádná skupina na Facebooku ani chatovací okno vám nevynahradí kuřácké posezení u dobré kávy.

Gregory Corso: Setkal jsem se s tím chlápkem, co umřel

Pili jsme

prošli pár barů

rychle si padli do oka

Chtěl vědět

co je to poezie

tak jsem mu to řekl

Jednou večer v náladě 

jsem ho vzal domů

a ukázal mu své nedávno narozené dítě

Obrovský žal ho přemohl

"Ó Gregory," zaúpěl

zplodil jsi něco co zemře.

   Když dokouřim cigaretu, ráda si pak olizuju prsty pravý ruky. Štípou na jazyku.

im-, ex-, de-.

   

   Když máte depresi, pusťte si živák Portishead z Roselandu, zakuřte si z okna a nechte matku, abys na vás řvala a křičela (kromě jiného právě za to kouření inside). A pak to okno rozhodně nezavírejte, ať teplota v pokoji klesne aspoň tak na 17°C a vám ať je strašná zima.

   Začnou vám omrzat prsty a vy je necháte, protože už ani nebudete mít sílu jít to okno zavřít. Vzpomenete si na všechny probrečený noci a různý sračky, ze kterejch jste se půl roku dostávali. Skoro se rozbrečíte a dojdou vám všechny ty sračky, do kterejch se poslední dobou zaplejtáte.

   Jestli vám nebude 1 : 23 : 45 temnejch živejch Portishead stačit, sáhněte po Suicide. To je asi největší zhudebněná krize, jakou znám. Jestli chcete začít s něčím lehčím, pustila bych si Ghost Rider. Frankie Teardrop ovšem musí figurovat jednoznačně jako závěrečná sladká tečka.

Občas je fajn pořádně se vykoupat v moři nihilismu.

flashback

Vždycky mi psával, že spolu budeme urychlovat nekonečno. 

Když jsme byli spolu, vyprávěl mi o kvantové fyzice. Pak mu z toho bývalo špatně. 

Četl Povětroně. 

Už tehdy napsal "miluji tě a nenávidím tě přeci"; byl opilý. Všechno bylo lepší než tohle nic.

Bezpomínečně nezbytný nutnosti

Moleskine

Apple

Koss

H&M

Parker
Lomo

Freitag

Kindle

Marten's
Ecco
Krasohledy

Seznam nejintimnějších činností

   Chvíle, které spojuje slabost, což je činí nejintimnějšími, tím pádem i nejděsivějšími a nejnesnesitelnějšími.

        1.   sprchování

        2.   opilost

        3.   nakupování bot a oblečení

        4.   sledování vlastního odrazu v zrcadle
        5.   odhalení někomu svého prohlížeče a plochy

#blbaalekrasna

"Konečně mám jednou volnou neděli a můžu se učit."

A jak jsem řekla, tak jsem taky udělala.

Krnodise

   V Krně fakt úplně paradájs. Když vysokoškoláci soutěžili, kdo chlastá líp, prošli jsme si noční město, měla jsem prajvit koncert U2 lajf a Labutí jezero bylo strašně krásný a stálo jen k pláči ubohejch 50 Kč. A byla jsem sama nakoupit na snídani a kluci mi hrozně dobře vařili a byli na mě hodný. A viděla jsem krásnej krátkej film, o kterým tady brzo napíšu. A bylo strašnýho povídání a skoro jsem nekouřila a bylo to hrozně fajn. ŽítBrno Paradise.

jentak

Sedim u počítače už čtyři hodiny a ještě jsem do tý školy nic neudělala. Strašně se mi nechce taky, mnohem radši bych sem strašně napsala o tomhle víkendu v Brně, po kterým se mi už teď stejská. Takže to taky udělám, ale až si splnim povinnosti; možná ráno, možná až zítra.

Teď vám teda zatím posílám jedny El Perro Del Mar s naprosto neuvěřitelným klipem. Je hrozně, hrozně, hrozně zvláštní už to, že i pro mě jako pro člověka dost volnomyšlenkářskýho je trochu těžký přijmout ten obraz představující dva něžný kulturisty; spíš mi to přivádí takový dost rozporuplný pocity. Každopádně je to estetický jak nic a nakonec minimálně ohromující, jinak krásný prostě.

Dobrou.

Malá lež, to je lžička; malá láska je lasička.

Já libuju si v lasičkách, co mi dávají pravdu po lžičkách.

A je mi smutno.

Na dobré ráno :)

Nebo dopoledne, poledne, odpoledne, večer, noc.

Všem těm kolem mě, co mi dělaj' radost. Díky! :))