Když máte depresi, pusťte si živák Portishead z Roselandu, zakuřte si z okna a nechte matku, abys na vás řvala a křičela (kromě jiného právě za to kouření inside). A pak to okno rozhodně nezavírejte, ať teplota v pokoji klesne aspoň tak na 17°C a vám ať je strašná zima.
Začnou vám omrzat prsty a vy je necháte, protože už ani nebudete mít sílu jít to okno zavřít. Vzpomenete si na všechny probrečený noci a různý sračky, ze kterejch jste se půl roku dostávali. Skoro se rozbrečíte a dojdou vám všechny ty sračky, do kterejch se poslední dobou zaplejtáte.
Jestli vám nebude 1 : 23 : 45 temnejch živejch Portishead stačit, sáhněte po Suicide. To je asi největší zhudebněná krize, jakou znám. Jestli chcete začít s něčím lehčím, pustila bych si Ghost Rider. Frankie Teardrop ovšem musí figurovat jednoznačně jako závěrečná sladká tečka.
Občas je fajn pořádně se vykoupat v moři nihilismu.
Žádné komentáře:
Okomentovat