'When I want to stop I can!' sweetshit

jak řiká Ota

Seminář Anglická literatura

"Charakteristika
Anglická literatura je jednoletý volitelný předmět určený poslednímu ročníku studia s hodinovou dotací
2 hodiny týdně.
Seminář poskytuje prostřednictvím čtení a interpretace děl klasiků povídkového žánru i současných
angloamerických povídkářů (mj. V. Wolfová, J. Joyce, E. Hemingway, R. Carver, Ch. Bukowski, W. Allen)
stručný úvod do základních témat britské, irské a americké literatury. Rozbor jednotlivých povídek je
doplněn přehledem základních literárních směrů a proudů angloamerické literatury 19. a 20. století.
Okrajově zahrnuje kurs rovněž průhled do americké a britské poezie. Studenti přípravou, diskusí a psaním
kritických esejů i pokusy o překlad básní rozvíjejí své jazykové a komunikační kompetence a učí se pojímat
literaturu (a angloamerickou kulturu) jako živou součást svého uvažování o světě. Studenti se v rámci
semináře podílejí na školních projektech Dnů poezie a Dnů anglicky mluvících zemí."



nanana, jedna z mála věcí, kvůli kterejm ještě stále občas navštěvuju Jiráskovo gymnázium - a v tomhle případě moc ráda. díky, že mě nutíte něco dělat, pane profesore Nosku!

hw for tonight: William Faulkner: A Rose For Emily

90 hodin do rozbalování dárků

"Radujme se, veselme se, že jsme viděli Ježíše, který se dnes narodil, celý svět vysvobodil."

Michail Romm: Obyčejný fašismus

Nebudu k tomu psát nakonec nic, celý tři odstavce jsem nemilosrdně smazala. Najděte si to na csfd a stahujte v češtině; myslim, že komentář pana Horníčka je naprosto nezbytnej pro závěrečnej absolutně kladnej dojem z tohohle dokumentu. Takže si to stáhnětě třeba tady a rozhodně u toho ty 2 hodiny vydržte, stojí to za to. ;)

sítůsí

na jejich stránce na fejsbuku někdo tenhle první track trefně komentoval:

éjaculation des oreilles!

Proč se těším na pátek

06:30 - 08:00 rehabilitace

08:00 - 09:00 volníčko

10:00 - 13:30 škola

13:30 - 17:30 doučování - Anička

17:30 - 02:00 zpívání - svatba Vamberk

02:00 - ??:?? movie night (weekend)

estetické perverznosti

ano, myslím naprosto vážně, že byste si měli pustit tenhle klip s tak zavádějícím náhledem. jako jo, není to sice úplně pro děti, ale... slovo "estetický" by mi možná někdo vytknul, takže minimálně mi to přijde vkusný a rozhodně se na to dobře kouká (asi jako na holky z meinmyplace.com) ;)))
a hlavně, hrajou k tomu Massive Attack a jako celek je to fakt neodolatelný ♥

A. Celiński, H. Polak: Děti ze stanice Leningradská

   Původně jsem sem chtěla hodit pár fotek moskevskýho metra. Poslední dobou si na východních Slovanech dost ujíždim - s I. jsme hledali na mapě starý jugoslávský 'spomeniky' věnovaný obětem 2. sv. v., denně hltám English Russia a začínám vážně uvažovat, že se začnu učit ruštinu. K tomu všemu čtu Farmu zvířat plnou komunistických soudruhů a je toho na mě z východu tak nějak příjemně mnoho.
   Ovšem k tomu metru. Kdysi jsem koukala na něj a jiné krásné metrogroundové interiéry a Moskva je fakt neuvěřitelná, minimálně pro ty lustry. A já znova narazila na obrázky moskevskýho metra a pak si vzpomněla na tenhle dokument. Bezvýhradně souhlasim s "Povinnosť pre všetkých, ktorí majú pocit, že k nim bol život nespravodlivý. 90%" od  Le_Chuck z csfd.
Enjoy your depression.

2005, 35 minut, csfd 88%

Nadzemí

♥

♥

Š. Kopřiva, M. Dobeš: Byl jsem mladistvým intelektuálem

1998, 17 min., csfd 77%

!!!

Rúnar Rúnarsson: Ptáčata (2008)

"bych to podle toho začátku nečekal

ketamin sem měl a vím, že na něm necítíš tělo, protože v něm ani nejseš... celej trip se odehrává ve snu... a ikdyby Ti uřízli ruku, tak to nebudeš cítit... a taky sem slyšel, že se na tom znásilňujou holky na party"

EARTH

Bože, to je tak krásný.

A jinak znáte to.

The "earth" without "art" is just "eh".))

Maličkým tak, jak by to Božena Němcová rozhodně neschvalovala.

!!! VAROVÁNÍ !!!

I jako seriál pro děti jsou Tůpi a Bynů totální odpad, dokonce si myslím, že se jich ta batolata musí bát. Sledování velké užvaněné myši a malé němé kočky z vás udělá dementa alespoň na těch 5 minut, které každý díl trvá. Užívejte s mírou!

Kanadský seriál Toopy&Binoo z r.2005 vyhlašuji suverénně nejhorším seriálem ever, a to i s ohledem na cílovou skupinu - i pro tu ever.

Un chien andalou

  Luis Buñuel a Salvador Dalí se seznámili na počátku 20.let 20.století při svých studiích v Madridu a brzy se stali velmi dobrými přáteli. Při jedné z návštěv si vyprávěli o svých snech - Buñuel vyprávěl o dlouhém mraku, který  rozřízl měsíc jako břitva oko, Dalímu se zase zdálo o ruce plné mravenců, tak navrhl natočit o tom film.

   Psal se rok 1929. Během týdne napsali scénář a dali si opravdu záležet, aby ve filmu nebylo nic logického, racionálního nebo psychologicky vysvětlitelného - film složili z obsesí a obrazů, které je přitahovaly, tedy metoda surrealistického automatického psaní, které klade hlavní důraz na nevědomí. Přesto byl film přijat většinou kladně, ač podle očekávání vyvolal jisté veřejné pohoršení. Původně němý film doprovázela argentinská tanga a Wagnerův Tristan a Isolda z gramofonu za promítacím plátnem, zvuk byl k filmu přidán až r. 1960.

   A co píše o ději Andaluského psa wikipedie?

"Film nevypráví příběh v běžném slova smyslu, ale je tvořen rychlým sledem surrealistických obrazů. Otevírá ho prolog, ve kterém sám režisér brousí břitvu, aby v zápětí vyšel na balkon, kde jí, poté co úzký mrak zrychleně přejede přes měsíc na obloze, rozřízne oko sedící dívky.

Další scény jsou spojovány postavami muže a ženy, kteří rozvíjejí svůj vztah v surreálném prostředí – světě, kde se mísí reálné a snové, kde čas ani prostor nejsou omezeny známými pravidly. Osoba zastřelená v pokoji tak dopadá na zem v parku, ochlupení z dívčina podpaží se náhle objevuje na mužově tváři. Času je ubírána veškerá hodnota a význam především uváděcími titulky (o osm let později, ve tři hodiny ráno, o šestnáct let dříve, na jaře,…).

K nejznámějším scénám patří ruka, z níž vylézají mravenci, prsa ženy, které se pod rukama muže, jenž v tu chvíli dostává mrtvolný výraz, mění v hýždě nebo muž s veškerým úsilím táhnoucí na lanech za sebou množství bizarních předmětů: starozákonní desky, dva účastníky kněžského semináře (jednoho z nich ztvárňuje Dalí) a koncertní křídla, na nichž leží mrtví osli."

   A konečně samotný film, enjoy fullsize!

   

Opilecké radosti

Video zachycující vždy stejnou situaci dvakrát - nahoře, když si hlavní hrdina nepohlídal, kolik toho vypil, a dole, když alkohol nepotřeboval, aby se bavil.

   Já osobně jsem to loni dost rozjížděla. Začla jsem kouřit, pořádně se seznámila se svejma klukama z oktávy, na pivo jsme chodili obden a páteční vínové opojení u mě nebylo výjimkou. Zamilovala jsem se do prokletejch básníků a pekelně to začla rozjíždět v jejich stylu - bývala jsem i absinthová víla.

fotka z 23. prosince, který jsme od 9 h ráno proseděli v baru Žampión, kde jsem teda ztratila mikinu, kde jsme se k poledni opili a šli zpívat na nejfrekventovanějí skoro pěší zónu v Náchodě, hrát k tomu na kytaru a žebrat, protože už jsme neměli peníze na další alkohol ani cigarety

   Ty časy, kdy jsem byla skoro denně naložená v hospodě s Otou, Štěpim, Derným, Pepim, občas Fílou, Rakama, někdy šel i Mates, někdy někdo jinej od nich ze třídy, někdy jsem vzala Anetu a Káju, bylo to strašně strašně fajn. Gymnaziální léta jak maj' bejt. A pak jsme si našli postupně vlastně skoro všichni někoho a úplně stejně postupně na sebe přestávali mít čas, tak jsme chodili třeba jenom v pátek. Ale to taky už ne úplně vždycky; zato se téměř bezvýhradně vždycky sejdem o přestávkách před gymplem na cigáro. Aspoň něco.

   Dneska už je to jen o kuřáckejch přestávkách, o chození na kafe o odpoledničkách do Skály, o občasným pátečním Marcování, kde je ale stejně ve většině o pár let starší zlatá mládež, a o něčích narozeninách, bárbekjů nebo drug party. Poslední měsíc trávim mnohem víc času se svou ženou a svý současný nejoblíbenější "fankybojz dou ven" Robina a Jindřicha znám z twitteru a osobně asi tak ten měsíc, ani ne. 

   Ale prostě chci říct. Myslim, že už jsem se docela vyopíjela, a mam ze sebe mnohem lepší pocit, když odcházim o půl 2 ráno z Marca, s úsměvem na tváři, ač střízlivá. Sice většinou celej večer kouřim jak debil, ale nevadí mi dát si jen dvě kafe a milkshake a čaj a colu. "Jo a ještě jedny lehký camelky, děkuju."

Ve čtvrtek jsem na svým stužkováku pila jenom vodu. Nepřišla jsem si o nic ochuzená, naopak, možná mi spíš bylo ouzko z toho, jak lidi dělaj a řikaj věci, co by normálně nedělali a neřikali. A byli to zrovna ti, ke kterejm nemam nijak kladnej vztah; teda není špatnej, ale nejsou to lidi, se kterejma bych se chtěla opít. 

Zní to hloupě, ale když se na to podíváte z toho úhlu pohledu, že když se opijete, jste odvážnější, míň se soustředíte, prozradíte na sebe spoustu věcí a víc toho dovolíte jak sobě, tak někomu jinýmu, je opilost vlastně docela intimní záležitost, což je důvod, proč jsem téměř přestala pít, nebo si aspoň začla hlídat, že tři skleničky bílýho mi stačej.
Tohle není problém mezi partou svejch lidí, kamarádů, kterejm věříte. Mileráda se sundám s Oťákem a Derným a Rakovejma a Katkou - taky nás toho spojuje mnohem víc než jen to pití - můžu si dovolit udělat jakoukoliv blbost a bude to prostě tak bráno. Ale opít se jinde, to už by mohlo bejt nebezpečný.

   No to je fuk. Prostě nemam nic proti alkoholu, ale nepotřebuju ho a nemam ráda, když mi ho někdo nutí; pokud vás nemiluju, radši mi kupte cigára. Protože kromě tý děsivý intimity opilosti se taky jednoduše radši vidívám na spodním z těch videí nahoře.

tyhle prosím!

P.S.: tenhle post speciálně pro @3ugeene, protože se určitě někde hrozně sundává a zejtra nebude schopnej vstát a jít se mnou na kafe, pitomec. :)

Můj cizí kamarád.

   Mám kamaráda. Není X. Jmenuje se Janík, chodí na gymnázium a je z Prahé. Má výbornej hudební vkus, geniální cit pro estetiku a strašně ráda se s ním jednou potkám osobně, protože se známe jen z twitteru (@JanikTomanek) a asi si občas navzájem pročítáme blogy. Je príma poznat někoho jako je on. Víc se o něm dozvíte v pravým sloupečku jeho tumblrovýho blogísku (když myší najedete na jeho fotku, pohne se!) a vybrala jsem vám od něj prvoříjnovej post s motivačním obrázkem "see the beauty in everything", protože takový mam od něj nejradši. Enjoy :))

http://imnotx.tumblr.com/post/10895396615/kdyz-tak-koukam-na-to-kolik-lidi-tohle-sdili

Prague Seniorz vol. 1

   Když se po zmáčknutí tlačítka Play objevily záběry pražskejch bezdomovců, dostala jsem trochu strach. Bezdomovci před kamerou mi nebezpečně připomínaly dokument Pena, o kterým už jsem tu taky dokonce psala. Což nebyl vůbec špatnej dokument, vlastně se mi fakt hrozně líbil, ale dělali ho pražský rappeři, a kdyby tohle video mělo stejnej námět jako Pena, když ho dělaj' lidi ze ScrewUpShow, který se aspoň pro mě proslavili svejma interviews s pražskejma rapperama... Nevim, bylo by to asi... docela fail.

   Nicméně SUS ohromili a překvapili; námět jejich videa spočívá v rozhovorech s důchodci, ačkoliv někteří také nemají domov. Osobně přihazuju tři zlatý bludišťáky prvnímu důchodci, co si nedá trávu, protože ho čeká žena; nejhezčí rozhovor! Škoda jen, že víc takovejhlech tam mnoho není.

   No sami se přesvědčte. Enjoy :)

Hvězdné nebe Twitteru

   Strašnou náhodou jsem k ní došla. Když jsem si založila twitter, jednou z místních celebrit se jevila @nofreeusernames. Follow dostala Olga Biernátová vlastně téměř hned, ač mi byla dost nesympatická svým avatarem, kterej jsem jí ale beztak jenom záviděla - to už nějakej ten pátek je. Asi předevčírem jsem někde na twitteru rozklikla odkaz na vimeo, kde přednášel @DavidGrudl při Library Marketing Tuesday (#LMT). Hrozně mě to bavilo, tak jsem se koukla ještě na pár záznamů odtamtud (ty už teda nebyly tak vtipný jako Grudl), když jsem si vzpomněla, že odtamtud tweetoval můj náchodský oblíbenec @Faborsky. Tak jsme si o tom na fejsbuku chvíli psali, mně došlo, že moderátorka #LMT byla vlastně @nofreeusernames, která to u sebe dost propagovala, a Jindřich mi poslal odkaz na vimeo z vsetínskýho barcampu, - o kterým jsem předtim nikdy neslyšela a na kterej díky tomu/němu nejspíš do Brna pojedu (a @3ugeene třeba taky), - kde jsem našla přednášku Olgy Biernátové, díky který vážně snad začnu uvažovat o tom, že se vyseru na estetiku a půjdu studovat knihovnictví. I když to asi ne, prostě každopádně ale mám novej idol a kromě Fáborskýho a Grudla mě v Brně na barcampu budu čekat už třetí přednáška, kvůli který by mě mrzelo, kdybych tam nejela. (A to je sakra vysoký číslo vzhledem k tomu, že o marketingu, webu ani it nemam vůbec ponětí.)

   Takže tedy tady výborná přednáška pracovnice Knihovny Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, co trvá něco kolem 40 minut, ale nudit se rozhodně nebudete. :)

Na závěr nic, jen twitter je príma :))

noci s čt2

   Takovou jsem strávila už třetí a rozhodně v tom budu pokračovat. O jedný jsem psala - strhující Radiohead, film Hank a Mike z programovýho Americkýho nezávislýho léta (každý pondělí ve 22.00 čt2 americký nezávislý filmy v původním znění s titulky) na dvojce mě dost rozsekal. Včera dávali Opilý koráb s Johnem Malkovichem. To už zas taková sranda nebyla, i když chvílema taky jo, vlastně celkově to byl hrozně divnej film. Vůbec jsem mu nerozuměla, nebo si to aspoň snažim myslet, nebo já nevim prostě, ten film měl hrozně krásný momenty.

   Ale co je důležitý pro tenhle post - po Malkovichovi pustili záznam z pařížskýho koncertu Björk k Voltaic. No a prostě ty vole, Hyperballad s Plutem a Declare Independence mi přiváděly snad ještě orgasmičtější pocity než Myxomatosis.

Krásnej okamžik přichází kolem 2:05, srdce se mi zastavuje po 2:45 (vlastně se mi po dlouhým krvácení rozbuší do toho novýho fantastickýho rytmu), 3:32 se mi chce brečet nad vlastní ubohostí, ve 4:35 už nechci dělat nic víc než kreslit s Björk vlnky do vzduchu. Už k beatu nemam slov, 5:43 začínám očekávat apokalypsu, 5:55 se dobrovolně stávám členem její sekty, 6:08 - extáze, 6:33 už nemám strach, v 6:47 se apokalypsa už neodvratně blíží, když v 7:30 umírám psychicky naprosto vyčerpaná.

Ještě zvládám lehce podpořit Tibet a na konci se rozplynout, když se Björk ještě na chvíli vrátí a pokonverzuje s publikem. Je konec, já vim, že ji vážně miluju, a jsem ráda, že už jdu spát.

A tady máte opět jednu pyčfórkovou fotku, protože je úplně nebesky nádherná a tak.

Jo ale/a jsou prázdniny, so

!!!

Dobrou.

Audiovizuální nirvána z Covent Garden

   Myslela jsem si, že už jsem se tady zmiňovala, ale po pročtení všech potenciálních příspěvků o tomhle jsem zjistila, že to asi odnes spíš tvitr nebo fejbsuk, tak to musim rychle napravit.
Jedné krásné letní noci jsem se prostě rozhodla, že bych se zas po roce mohla oddat perverzním radovánkám před televizí, protože na dvojce měli dávat záznamy z vystoupení Radiohead, Andrew Birda a Fleet Foxes v londýnský Covent Garden.
   Tak jsem se dívala. Zjistila jsem, že Fleet Foxes jsou dost sympatický lidi (ne že bych tíhla ke zkrachovalejm existencím) a že Andrew Bird je naprosto fantastickej hudebník a prostě ááách. Ale prostě Radiohead a Thom York a JEHO Myxomatosis - to je něco neuvěřitelnýho. Můžu si to pouštět pořád dokola a koukat na něj s otevřenou pusou a nechat si přejíždět mráz po zádech a to všechno ve vší počestnosti.

   A protože jsem kámoška, tak tu máte:

PART1

Bodysnatchers
Nude
Myxomatosis

PART2

Weird Fishes/Arpeggi
House of Cards
15 Step

PART3

Optimistic
Reckoner
Where I End and You Begin