23. 3. 2012, Vídeň
sobota 25. února 2012
pondělí 13. února 2012
úterý 10. ledna 2012
Seminář Anglická literatura
"Charakteristika
Anglická literatura je jednoletý volitelný předmět určený poslednímu ročníku studia s hodinovou dotací
2 hodiny týdně.
Seminář poskytuje prostřednictvím čtení a interpretace děl klasiků povídkového žánru i současných
angloamerických povídkářů (mj. V. Wolfová, J. Joyce, E. Hemingway, R. Carver, Ch. Bukowski, W. Allen)
stručný úvod do základních témat britské, irské a americké literatury. Rozbor jednotlivých povídek je
doplněn přehledem základních literárních směrů a proudů angloamerické literatury 19. a 20. století.
Okrajově zahrnuje kurs rovněž průhled do americké a britské poezie. Studenti přípravou, diskusí a psaním
kritických esejů i pokusy o překlad básní rozvíjejí své jazykové a komunikační kompetence a učí se pojímat
literaturu (a angloamerickou kulturu) jako živou součást svého uvažování o světě. Studenti se v rámci
semináře podílejí na školních projektech Dnů poezie a Dnů anglicky mluvících zemí."
nanana, jedna z mála věcí, kvůli kterejm ještě stále občas navštěvuju Jiráskovo gymnázium - a v tomhle případě moc ráda. díky, že mě nutíte něco dělat, pane profesore Nosku!
hw for tonight: William Faulkner: A Rose For Emily
pátek 6. ledna 2012
sobota 24. prosince 2011
Zábrodí
Docela ráda o sobě řikám, že jsem holka z vesnice.
A co si budem povidat, vona to je trochu pravda. Ale trochu taky není, no.
V Zábrodí bydlí babička s dědou. Máme takovej obrovskej třígenerační dům (malinkej statek bez zvěrstva už) a my bychom měli v létě doplnit prarodičům generaci druhou. Škoda jen, že si po 19 letech soužití v pokoji s bratrem svůj vlastní pokoj moc neužiju - aspoň doufám.
Denně mám na talíři, jak jsem neschopná a k ničemu a s ničím nepomůžu a bla. Tak jsem se dnes nechala ochudit o další nepochybně výbornej oběd v Nováči a odjela, tak nějak, do Zábrodí.
Abych to zbytečně nezdržovala, dostala jsem hezky montérky a babiččinu starou bundu a šla skládat dříví na vlek. Třetina se vešla, odvezla jsem (rozuměj ODŘÍDILA) ji traktorem až na dvorek.
A teď pozor, důležitý vesnický bod.
Můj bože, kdybyste cejtili tu vánočku! Jen si to představte. Kolem vás sníh a spousta dříví a vy SKUTEČNĚ PRACUJETE (jako rukama!) a jen se kolem line vůně právě pečený vánočky. No ach. Nějak jsem to odnosila do sklepa a odjela zpátky ke dřevu.
Projdu garáží. Ha, co nevidím, děda zabíjí a vykošťuje kapry. Ach, vesnický Vánoce, ahoj!
A jak je doodnášená fůra, jdu s tátou do sklepa a pomáhá mi řezat ty delší kusy na cirkulárce. Ó, bože, přijdu si jako malá holčička a jo, opravdu ještě chci bejt malá holčička co nepřemejšlí ani malinkato.
Je mi smutno po svým dětským přemejšlení. Člověk to dřív vidí úplně jinak. Tak snadno.
Až už budu vším unavená a zatoužim po důchodu, koupim statek na Britskejch ostrovech a budu se tam starat o ovce a pole a slepice a tak. A možná si najdu vztah i ke koním.
A co si budem povidat, vona to je trochu pravda. Ale trochu taky není, no.
V Zábrodí bydlí babička s dědou. Máme takovej obrovskej třígenerační dům (malinkej statek bez zvěrstva už) a my bychom měli v létě doplnit prarodičům generaci druhou. Škoda jen, že si po 19 letech soužití v pokoji s bratrem svůj vlastní pokoj moc neužiju - aspoň doufám.
Denně mám na talíři, jak jsem neschopná a k ničemu a s ničím nepomůžu a bla. Tak jsem se dnes nechala ochudit o další nepochybně výbornej oběd v Nováči a odjela, tak nějak, do Zábrodí.
Abych to zbytečně nezdržovala, dostala jsem hezky montérky a babiččinu starou bundu a šla skládat dříví na vlek. Třetina se vešla, odvezla jsem (rozuměj ODŘÍDILA) ji traktorem až na dvorek.
A teď pozor, důležitý vesnický bod.
Můj bože, kdybyste cejtili tu vánočku! Jen si to představte. Kolem vás sníh a spousta dříví a vy SKUTEČNĚ PRACUJETE (jako rukama!) a jen se kolem line vůně právě pečený vánočky. No ach. Nějak jsem to odnosila do sklepa a odjela zpátky ke dřevu.
Projdu garáží. Ha, co nevidím, děda zabíjí a vykošťuje kapry. Ach, vesnický Vánoce, ahoj!
A jak je doodnášená fůra, jdu s tátou do sklepa a pomáhá mi řezat ty delší kusy na cirkulárce. Ó, bože, přijdu si jako malá holčička a jo, opravdu ještě chci bejt malá holčička co nepřemejšlí ani malinkato.
Je mi smutno po svým dětským přemejšlení. Člověk to dřív vidí úplně jinak. Tak snadno.
Až už budu vším unavená a zatoužim po důchodu, koupim statek na Britskejch ostrovech a budu se tam starat o ovce a pole a slepice a tak. A možná si najdu vztah i ke koním.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)