Ordovico or viricordo

Miluju seminář anglický literatury. Flákám to, ale ty hodiny jsou jednou z mála (co se přehledu týče) věcí, za který jsem gymplu vděčná

S Joycem jsem se poprvý setkala v druhým díle trilogie J. M. Coetzeeho Mládí. Bylo mi 16 a rozčítala jsem ho tak na desetkrát (bez nadsázky), ale thankgod že jsem to udělala. Naučil mě milovat Baudelaira a Rimbauda a Londýn a sebe.

Bezpodmínečně si musim přečíst Odysseu, protože když nám Nosek ukazoval, jak je psaná... ach ♥

Posledním dílem Jamese Joyce, pařížskýho Ira, je Finnegans Wake. Na románu pracoval 17 let a nejkouzelnější na něm je ta neangličtina - "jazyk řek". A tady si můžete kousek poslechnout a přečíst, oboje mě přivádí k šílenství.
A asi stojí za to zmínit, že to čte sám velký Joyce a je to fakt úplně k zbláznění!

Anna was, Livia is, Plurabelle's to be.

flip flep

Proč se těším na pátek

06:30 - 08:00 rehabilitace

08:00 - 09:00 volníčko

10:00 - 13:30 škola

13:30 - 17:30 doučování - Anička

17:30 - 02:00 zpívání - svatba Vamberk

02:00 - ??:?? movie night (weekend)

estetické perverznosti

ano, myslím naprosto vážně, že byste si měli pustit tenhle klip s tak zavádějícím náhledem. jako jo, není to sice úplně pro děti, ale... slovo "estetický" by mi možná někdo vytknul, takže minimálně mi to přijde vkusný a rozhodně se na to dobře kouká (asi jako na holky z meinmyplace.com) ;)))
a hlavně, hrajou k tomu Massive Attack a jako celek je to fakt neodolatelný ♥

Střípek z maturitního plesu

Maturiťák jsem měla 26. listopadu a celou noc po plese jsem proseděla v Marcu a bylo to strašně príma.

I přes všeobecné nadšení, které u nás ve třídě stále panuje (takové to porevoluční sdílení zážitků oné noci, nové a nové fotky a videa a drby), jsem doteď všechna zaznamenání plesu úspěšně ignorovala. Ale pak mě cvrnkla do nosu tahle fotka a to je ta jediná, kterou jsem ochotná sdílet (kromě těch s Katkou, který mam na twitteru).

A je to tahle, protože tam mam aspoň trochusvý malý holky. 

Divokou Kristýnu, co byla na předtančení nejlepší roxie děvka (kochejte se zde). Strašná kočka, docela k sežrání, snad budoucí psycholožka, taková nunu křehká a tak, jen máme období, kdy si fakt nechcem povídat prostě. A teď zrovna máme to povídací, tak je to fajn.

A Aneta. Hlavně ta, no. Ach ach. Jestli ve třídě existuje někdo, kdo mě provázel gymnaziálními léty, tak to jsou dva lidi. A ten jeden už neexistuje a ten druhej je ona. Malá, roztomilá, drsná, protivná, sobecká a strašně báječná Aneta. Mám ji ráda, moc a moc, za všech hnusnejch nebavení se spolu i príma večerů, kdy si chcem (protože máme asi vždycky) co říct. Anetu mám strašně ráda.

Konec patosu, dobrou.

Tina Klitgaard Eriksen: Akvarel

její další věci hledejte na jejím fejsbukovým profilu