Peneřina, těžká dřina

   Pojem pena byl znám jako slangové označení nekvalitní marihuany. Pojem pener, taktéž slangový výraz, se užívá jako synonymum ke slovům somrák, bezdomovec. V našem případě je pena zkratka slova peneřina, které označuje činnost, kterou vykonává pener.

   Pena* je dokument, kterej vzniknul při natáčení klipu k junkie rmx tracku Peří, herák od Huga Toxxxe. Hugo, Dyrty a Yann Renelt toho natočili tolik, že se rozhodli sestříhat, nacpat do 40 minut a dát online. Točili na digitál Canon G11, ale to Peně na hodnotě rozhodně neubírá. Pena se blížila loni na podzim asi takhle:

a v Meet Factory zazářila v dost unikátním klipu, kterej krásně doplňoval už tak unikátní track.

   Takto jako upoutávka a na kompletní dokument se můžete podívat na www.penafilm.cz. Na csfd.cz je hodnocenej relativně pozitivně a mezi regulérníma krátkometrážníma filmama má 72% (což je mimochodem stejně jako experimentální snímek I miss Sonja Henie, na kterým se podílely i takový jména jako Miloš Forman, Tinto Brass, Buck Henry, Paul Morrissey nebo Mladomir 'Purisa' Djordjević). Jak ale píše Hugo hned na úvodní straně webovek Peny, nezačínali točit za nějakým účelem, proto snímek nenese nějaký zásadní sdělení. Prostě jen ukazuje, jak se žije v pražskejch ulicích, koláží dost spontánních rozhovorů bez cenzury. Za zhlídnutí určitě stojí, už kvůli poslední rozstříhaný 'scéně' s pánem, co mluví o uhlovodících. Navíc 40 minut není zas tak moc ;) 

www.penafilm.cz

Pocta Johnu Williamsovi :)

   Corey Vidal je génius, já ho bezmezně miluju a opravdu nutně si ho potřebuju vzít.
Za prvý je to sympaťák. Za druhý má fakt skvělý trička (to AD/HD by se mi do výbavy silně hodilo :)). Za třetí fakt UMÍ zpívat! Za čtvrtý jsou to všechno jeho věci. Za pátý si všechno nazpívává sám. Za šestý se tim fakt baví. A za sedmý má takovej projev, že ho milovat prostě musíte - takže prosím :)

melancholia

Stejská se mi po třech měsících klidu a nervozity a plnosti a prázdna a potřeby a nenávisti, co byly jen výplodem mý narušenosti.

any matro (nyka)

   Johnu Nolanovi nevadí, že už se dneska všechny triky dělaj na počítači. Von si prostě pořád pojede to svoje! :D
   Abych nějak začla, John Nolan je pro mě docela neznámá. Nebo neznámej teda spíš. Vlastně nikde nemůžu zjistit, kolik mu je ani kde bydlí. Vím ale, že vystudoval London College of Fashion, obor Make-Up & Technical Effects For The Performing Arts. To teda zní trochu zavádějícně, tak to docela vylepšuje London Film Academy, na který studoval v r. 2007 Cinematography Workshop a Panico Training. A teď ten pán dělá klasickou animatroniku.
   Celej tenhle článek je tady vlastně jen proto, že jsem narazila na video, který mě vážně ohromilo, a tak jsem si o tom musela něco zjistit a sdělit vám to. Jak vidíte, nezjistila jsem skoro nic, ale co. Aspoň tedy z toho mála..

   John Nolan se dostal do povědomí širší veřejnosti díky svý reklamě na fiktivní sýr, která vlastně byla skutečnou reklamou spíš jeho schopnostem - vystupuje v ní totiž robotická myška, který ale prostě stejně nevěřim, že není živá. I když vzhledem k tomu, že Nolan pracoval třeba i pro filmový zpracování několika dílů Harryho Pottera, je možný všechno.

    Já si zamilovala Nolanovu sovičku. Třeba je právě z Harryho Pottera, ale třeba taky ne, protože dělá animatoriku snad už od r. 1999 a od tý doby spolupracoval na víc než 25 filmovejch nebo reklamních projektech. Teď si dělá kromě pro radost animatronický potvory taky pro peníze, což může bejt extrémně pohodlný a fajn. Určitě stojí za to projet si galerii a krátký filmy na jeho stránkách, tady už to inzerovaný video:

Klicpera u Klicpery

   29. května jsem si vyrazila s nejmilejší paní profesorkou a nejmilejšími kamarády do Hradce Králové do Klicperova divadla na hru Hadrián z Římsů. Ano, napsal ji Klicpera. A teď se u něj hraje, jo, jo, jo. A po minulý návštěvě, kdy jsem tam viděla Shakespearovu Marné lásky snahu, ze který jsem odcházela skoro s pláčem, bylo tohle fakt krásný. O režii Hadriána z Římsů se tentokrát postaral Vladimír Morávek - samotná hra byla prokládaná různejma krásně psychedelickejma vstupama o životě Václava Klimenta Klicpery. Oni teda asi nebyly moc psychedelický, ale prostě bylo dost uhozený na to, abyste si mohli o Morávkovi myslet, že se musel před zkouškama sjíždět, aby po hercích moh' chtít, aby to vypadalo nakonec takhle. Ty vstupy o Klicperovi jsem vlastně ocenila z celý inscenace ze všeho nejvíc.

   Jedna recenze mi připomněla, že se asi vlastně jednalo o počeštělou comedii dell'arte. Jo, to je fakt. Zásadu tří jednot to rozhodně nedodržovalo, ale každá postava měla krásnou jasnou a čistou konturu. A kostýmy z alžbětinský doby, co rozhodně diváka nezpravovaly o tom, že se jedná o české Čelákovice. Ale co, má to nadhled a je to fajnově ujetý.

   Takže budete-li mít možnost, zajděte, minimálně strávíte příjemnej večer v divadle :)

A fotky z fantastickejch vsuvek: