pátek 1. února 2013

Přesun

Mi teď, při komentování cizího blogu, došlo, že už tady nejsem skoro rok a lidi, co sem přicházej přes můj google účet, si musej myslet, že jsem umřela. Kdyby to náhodou někdo z vás ještě nevěděl, tak jsem neumřela, jen jsem emigrovala - jsem na WordPressu na http://sonjakubareva.wordpress.com pořád jako francouzská němka z židovského ruska, akorát starší. (akorát možná budu fakt umřelá, protože jsem právě snědla asi tak trojnásobek povolenýho množství pomerančovejch energit/multivitamínovejch energetickejch tablet. i přesto zatim platí, že dokud neumřu, jsem na wordpressu)

Tak sbohem a šáteček na mym hyperdospěláckym blogu, kam teď nějak moc psát nemůžu, protože toho je buď málo nebo moc a prostě to teď nejde. Tak čauky!

pondělí 30. dubna 2012

úterý 10. ledna 2012

Seminář Anglická literatura


"Charakteristika
Anglická literatura je jednoletý volitelný předmět určený poslednímu ročníku studia s hodinovou dotací
2 hodiny týdně.
Seminář poskytuje prostřednictvím čtení a interpretace děl klasiků povídkového žánru i současných
angloamerických povídkářů (mj. V. Wolfová, J. Joyce, E. Hemingway, R. Carver, Ch. Bukowski, W. Allen)
stručný úvod do základních témat britské, irské a americké literatury. Rozbor jednotlivých povídek je
doplněn přehledem základních literárních směrů a proudů angloamerické literatury 19. a 20. století.
Okrajově zahrnuje kurs rovněž průhled do americké a britské poezie. Studenti přípravou, diskusí a psaním
kritických esejů i pokusy o překlad básní rozvíjejí své jazykové a komunikační kompetence a učí se pojímat
literaturu (a angloamerickou kulturu) jako živou součást svého uvažování o světě. Studenti se v rámci
semináře podílejí na školních projektech Dnů poezie a Dnů anglicky mluvících zemí."



nanana, jedna z mála věcí, kvůli kterejm ještě stále občas navštěvuju Jiráskovo gymnázium - a v tomhle případě moc ráda. díky, že mě nutíte něco dělat, pane profesore Nosku!

hw for tonight: William Faulkner: A Rose For Emily

sobota 24. prosince 2011

Zábrodí

Docela ráda o sobě řikám, že jsem holka z vesnice.
A co si budem povidat, vona to je trochu pravda. Ale trochu taky není, no.

V Zábrodí bydlí babička s dědou. Máme takovej obrovskej třígenerační dům (malinkej statek bez zvěrstva už) a my bychom měli v létě doplnit prarodičům generaci druhou. Škoda jen, že si po 19 letech soužití v pokoji s bratrem svůj vlastní pokoj moc neužiju - aspoň doufám.

Denně mám na talíři, jak jsem neschopná a k ničemu a s ničím nepomůžu a bla. Tak jsem se dnes nechala ochudit o další nepochybně výbornej oběd v Nováči a odjela, tak nějak, do Zábrodí.
Abych to zbytečně nezdržovala, dostala jsem hezky montérky a babiččinu starou bundu a šla skládat dříví na vlek. Třetina se vešla, odvezla jsem (rozuměj ODŘÍDILA) ji traktorem až na dvorek.
A teď pozor, důležitý vesnický bod.
Můj bože, kdybyste cejtili tu vánočku! Jen si to představte. Kolem vás sníh a spousta dříví a vy SKUTEČNĚ PRACUJETE (jako rukama!) a jen se kolem line vůně právě pečený vánočky. No ach. Nějak jsem to odnosila do sklepa a odjela zpátky ke dřevu.
Projdu garáží. Ha, co nevidím, děda zabíjí a vykošťuje kapry. Ach, vesnický Vánoce, ahoj!
A jak je doodnášená fůra, jdu s tátou do sklepa a pomáhá mi řezat ty delší kusy na cirkulárce. Ó, bože, přijdu si jako malá holčička a jo, opravdu ještě chci bejt malá holčička co nepřemejšlí ani malinkato.

Je mi smutno po svým dětským přemejšlení. Člověk to dřív vidí úplně jinak. Tak snadno.

Až už budu vším unavená a zatoužim po důchodu, koupim statek na Britskejch ostrovech a budu se tam starat o ovce a pole a slepice a tak. A možná si najdu vztah i ke koním.

středa 21. prosince 2011

90 hodin do rozbalování dárků

"Radujme se, veselme se, že jsme viděli Ježíše, který se dnes narodil, celý svět vysvobodil."

středa 14. prosince 2011

Derný

Derný je srandovní.
Derný je hodnej.
Derný nezklame.
Derný je věčně bez peněz.
Derný kouří jak debil a je to alkoholik.
Derný je strašně nunu.
Derný je člověk, bez kterýho bych nikdy nebyla tak veselá, jako teď můžu bejt.
Derný je štěstí.
Derný je nejprímovější.
DERNÝ JE MŮJ KAMARÁD.
♥

performance zdokumentována před gymplem o jedné z našich milovaných kuřáckých pauz

pondělí 12. prosince 2011

ach.

místo dlaždic parkety, aspoň trochu větší okna a kolem stěn knížky a je to dokonalý ♥


neděle 11. prosince 2011

nunuvěc



Zima

Vyšla jsem ven a do nosu mě praštil mráz.

Nadechla jsem se a praštila do něj i jeho vůně.

Vdechovala jsem ji a vydechovala, když konečně to přišlo. Hlava zabrněla a tělo se sevřelo jako vzpomínka na nejhorší zimu, jakou za své rané mládí pamatuju; pamatuju si, že nebyla moc zima; přišlo to jako vzpomínka na ty nejprostší city, na štěstí a trápení.

Na silnici nebyl sníh ani břečka, která by ho připomínala, jen proužky posledního sněhu upozorňovaly na přicházející jaro. Byl začátek prosince.

Až budu velká, nebudu mít chaloupku.

Budu žít ve svém bytě s kočkou, s micinkou absolutně černou jak půl vesmíru. Bude rezatá jako svět. 

čtvrtek 8. prosince 2011

Michail Romm: Obyčejný fašismus

Nebudu k tomu psát nakonec nic, celý tři odstavce jsem nemilosrdně smazala. Najděte si to na csfd a stahujte v češtině; myslim, že komentář pana Horníčka je naprosto nezbytnej pro závěrečnej absolutně kladnej dojem z tohohle dokumentu. Takže si to stáhnětě třeba tady a rozhodně u toho ty 2 hodiny vydržte, stojí to za to. ;)

Peach Plum Pear

miluju skladbu Peach Plum Pear
miluju (jinak) divnou Joannu Newsom i (jinak) divnýho Owena Palletta
miluju obě tyhle aranže
muuu, dobrou noc

surreal

Tomáš Bojko: bez názvu (asi)

Tisíc slonů ladně běží
pochoduje po pobřeží
na ně jako vítr z věží
tiché slunce smutně sněží.

sítůsí

na jejich stránce na fejsbuku někdo tenhle první track trefně komentoval:
éjaculation des oreilles!